Andrea Bocelli: Matce doporučovali potrat, hrozilo vážné zdravotní postižení

Andrea Bocelli
Andrea Bocelli

Když jeho matka otěhotněla, lékaři jí doporučovali potrat. Riziko, že dítě, které nesla v lůně, bude zdravotně postižené, bylo příliš veliké. „Ne!“ odpověděla rezolutně. Narodil se jí malý Andrea, jenž se nakonec, ač slepý, stal jedním z nejuznávanějších světových tenoristů.

Na otázky týkající se jeho postižení už dnes Andrea Bocelli (61) reaguje smířlivě, dřív je rezolutně odmítal. Když jsou mu připomenuta slova Antoina de Saint-Exupéryho: „To, co je v životě nejdůležitější, je neviditelné pro oko,“ pousměje se: „Ano, s tím souhlasím… Víte, já jsem velmi nábožensky založený člověk a věřím, že Bůh věděl, proč jsem přišel na svět s takovým handicapem. Ale dal mi něco mnohem podstatnějšího – lásku rodiny a přátel. Taky mám peníze a úspěch. Copak mohu chtít ještě něco víc?“

NEDAT SE!

Pochází z obce Lajatico v Toskánsku.

Otec prodával zemědělské stroje – a nesnášel operu. „Pro něj to byla stará věc pro staré lidi,“ vzpomínal italský tenor, „ale později byl na mě velmi pyšný.“

Andrea se navzdory tomu, že měl zelený zákal, snažil vyrůstat jako ostatní kluci. Ve dvanácti, ale dostal do hlavy fotbalovým míčem, začal krvácet do mozku – a o zrak přišel úplně. Byl však zvyklý prát se. Musel se to naučit, aby nebyl se vším tak pozadu, aby odolal nástrahám malých hajzlíků, tuze se bavících, když slepý kamarád zakopl o natažený provázek... Snad i tato škola života mu napomohla k tomu, že úspěšně vystudoval na univerzitě v Pise práva. Jenže jeho srdce v té době už dávno patřilo hudbě.

A vlastně – patřilo jí od narození. Když jako malý v kolébce plakal, tóny z magnetofonu ho prý okamžitě utišily. V devíti letech už znal mnohé árie nazpaměť.

A ZRODILA SE HVĚZDA

Rodiče neměli pro tuto jeho vášeň příliš pochopení – právníci mají své jisté, ale zpěváci, muzikanti? Andrea se však nenechal přemluvit, byl pevně rozhodnutý. Na studia operního zpěvu si přivydělával v barech zpěvem a hrou na piano, zkoušel skládat. S láskou vzpomíná na své učitele, hudební pojmy Luciana Bettariniho a Franka Corelliho: „Dali mi toho strašně moc.“

Bocelli pronikl do povědomí publika v první polovině 90. let. Své první album Il mare calmo della sera vydal v roce 1994, o tři roky později zazářil Romanzou. Zpěvák a skladatel Zucchero s ním nazpíval duet Miserere a Angličanka Sarah Brightmanová anglickou verzi italské písně Con Te Partiro (Time to Say Goodbye). Najednou byly zapomenuty šedivé roky, kdy nemohl prorazit, kdy si jeho mimořádného nadání nikdo příliš nevšímal.

Najednou ho všichni chtěli. A, ano, nevidomý zpěvák s výjimečným hlasem byl a stále je „dobrý materiál“ pro marketing.

KRITIKŮM NAVZDORY

Bocellimu je občas vytýkán příliš široký záběr – od opery po pop. Kritik The New York Times Bernard Holland zmínil špatné frázování, nedostatek techniky…

Céline Dion naproti tomu prohlásila, že kdyby Bůh měl hlas, byl by to právě ten Andrey Bocelliho. Hlas, který v sobě proplétá melancholii i jasné barvy, v jehož výrazu se mísí pozemská touha s božskou láskou. Výsledkem této výjimečnosti je, že italský tenorista patří mezi nejoblíbenější a nejprodávanější interprety se 100 miliony prodaných nosičů za 20 let závratné kariéry.

On sám se nepovažuje ani za operního zpěváka, ani popovou hvězdu, a připomíná, že od opery si „odskakovali“ všichni největší tenorové na světě, počínaje Enricem Carusem. „Proč bych to já neměl dělat? Mám spoustu přátel, kteří nemají rádi operu, ale já chci zpívat i jim. Je krásné zpívat pro každého.“

VE VÍRU TANCE A ŽIVOTA

Zpěvák nežije pochopitelně jen hudbou. Jeho přítel, producent Tony Renis, označuje Bocelliho povahu za vyloženě dobrodružnou. „Jezdí na lyžích, surfuje na moři… Je vážně neuvěřitelný.“ Také miluje koně. Nejradši na nich vyjíždí za tmy, kdy ticho ruší jen zvuk kopyt. Na cestách mezi toskánskými políčky se tak dobře přemýšlí…

Příliš neváhal ani v okamžiku, kdy dostal nabídku tančit v italské verzi populární soutěže StarDance. Budete se možná divit, ale šlo mu to skvěle. Tvrdě trénoval a se svou partnerkou předváděl výkony, z nichž se tajil dech. Nebál se ani náročných kreací, včetně vždy nebezpečných zvedaček.

Stejně jako tanečnice z televizní soutěže Nancy byla půvabná jeho první manželka Enrika Cenzatti, s níž má syny Amose a Mattea, i tenoristova manažerka Veronica Berti, kterou přivedl před oltář v roce 2014. To už byly jejich dceři Virginii dva roky…

ZPÁTKY KE KOŘENŮM

Kraj, odkud pochází, je pro něj to nejlepší místo na světě. Vrací se rád do svého rodiště obklopeného vinicemi a olivovými háji. „Právě tady jsem se naučil hierarchii hodnot, které utvářely můj život a které svým způsobem předávám, když zpívám,“ říká. Obyvatelé Lajatica si ho náležitě považují a on pro ně a lidi ze širokého okolí na oplátku pořádá koncerty v přírodním divadle s úchvatným výhledem na moře. Vstupenky bývají dlouho dopředu vyprodány. Stejně jako všude jinde.

Čím víc kvůli práci cestuji, tím raději pak utíkám na venkov, abych našel klid a získal novou energii,“ zamýšlí se. Kromě toho tam má mnoho příbuzných a přátel. Vyhovuje mu, že při setkáních s nimi není tématem jen hudba. Andrea paradoxně raději poslouchá druhé.

TAK ŠEL ČAS

1958 - Narodil se 22. září

1965 - Začal navštěvovat specializovanou školu pro nevidomé

1992 - Zucchero, rocková hvězda, mu nabídl, aby nahrál jako demosnímek druhý hlas duetu Miserere. Bocelliho hlas mnoho lidí, včetně věhlasného Pavarottiho, nesmírně zaujal.

1994 - Vítězství na festivalu v San Remu

1997 - Obrovský úspěch s albem Romanza

2001 - Další úspěšné album Cieli di Toscana

2014 - Druhá svatba

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky