Jak si "ukrást" čas pro sebe, najdete v galerii.

„Nezoufej, najmeme si chůvu,“ utěšoval mě manžel, sotva jsem mu tu šťastnou novinu s pláčem sdělila. Vždyť jsme měli doma dva prcky, Jirka měl ještě plenky! Zato můj gynekolog mi okamžitě gratuloval a ujišťoval mě, že mám být na co hrdá.

Doslova jásal: „Je vám pětatřicet a dvojčata jste počala přirozenou cestou, to je v dnešní době, kdy plodnost populace výrazně klesá, hotový zázrak!“ Radost pana doktora jsem nedokázala sdílet, přepadly mě obavy, jak to všechno, i s tou chůvou, co mi manžel slíbil, zvládnu.

Už s Jirkou a Františkem jsem měla práce až nad hlavu. Spala jsem sotva čtyři hodiny denně. Prvních šest týdnů po porodu holčiček mi sice pomáhala mamka, která si kvůli tomu vzala neplacenou dovolenou, ale pak už bylo všechno na mně. Manžel byl tak vyřízený, že jsem ho nakonec přestěhovala do obýváku, aby se alespoň vyspal. Vzal si totiž ještě jeden pracovní úvazek, aby nás naše vysoké životní náklady nezruinovaly.

Chůvu jsme si nakonec z finančních důvodů nemohli dovolit, mamka mi po těžké operaci nemohla pomáhat, z manžela byl chodící stín s žaludečními vředy a všechno bylo na mně. Kluci se pořád hádali, dvojčata si přes den vyřvávala plíce a v noci nespala, já jen přebalovala, prala, žehlila a připravovala papání. Manžel naštěstí nakupoval.

Jsem už čtvrtý rok na mateřské, za celou tu dobu jsem nedočetla ani jednu knížku, nebyla jsem ani jednou v kině nebo v divadle. Chodím pořád v odrbaných džínách a vytahaném triku. Vlasy si stříhám sama. Postupně zjišťuji, že moje slovní zásoba chudne, že se ptám manžela, zda mu chutnalo masíčko a knedlíčky a jaké papáníčko mám připravit na neděli. Posledně jsem se přistihla, že mu nadšeně ukazuji nočníček s bobky, které vyrobila Zuzanka. Zrovna večeřel. Soucitně se na mě podíval. Občas mám chuť všechno zabalit a utéct. Sama a někam hodně daleko. Za tenhle pocit se stydím snad nejvíc.

Karla, Kladno

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Paní Karla by si neměla vyčítat pocit, že by nejraději někam utekla. Je zcela legitimní.

Při čtyřech dětech během tří let by bylo podivné, kdyby ho neměla. Pokud si už něco vyčítat potřebuje, pak spíš to, že si zatím nenašla trochu času sama pro sebe. Na knížku, na kadeřnici, nebo třeba jen na nicnedělání.

Je jistě fajn, že manžel (Havlovými slovy) „přikuluje“ a snaží se nakupovat. Pro rodinnou spokojenost by ale udělal víc, kdyby měl jednou či dvakrát týdně čas věnovat se dětem, zatímco Karla by si vyšla kamkoli jinam než na zahradu nebo do prádelny.

Nápad s chůvou byl sice moudrý, ale když si ji nemohou finančně dovolit, pak by mírnou úlevu mohl přinést třeba pobyt starších dětí v ústavním zařízení (školka, jesle). Dvojčata dají dost zabrat sama!

Jedna babička je naneštěstí indisponovaná zdravotně, i tak by se možná našel v širší rodině někdo, kdo by se alespoň chvíli mohl postarat. Asi ne o všechny děti najednou, i pouhá čtvrtina z nich by byla vítaná pomoc.

Karla by si tu a tam mohla pozvat třeba kamarádky či kolegyně.

Když pro nic jiného, tak proto, aby se její slovník nezredukoval na ty zdrobněliny a bobky.