Práce nebo rodina? Tuhle otázku si pokládá stále více žen. V galerii najdete tipy, jak se poprat o lepší místo!

Ostuda

Je to už půl roku, co chodím s dcerou pravidelně na terapii, ale prozatím bez většího výsledku. Kdybych nebyla vůči své rodině tak moc lhostejná a neupřednostňovala práci, rozvodu bych zřejmě nezabránila, ale měla bych zdravé a vyrovnané děti. Bohužel jsem si to uvědomila příliš pozdě. I když vlastní pochybení sama před sebou přiznám, nestojím o to, aby mě soudili lidé z mého okolí, a tak pravý důvod krachu manželství úzkostlivě tajím a schovávám se za vleklé neshody.

Výměna rolí

Jen jsem po prvním i druhém porodu překlenula šestinedělí, už jsem se soukala do kostýmku a nazouvala podpatky. Práce byla moje droga a ani děti to nezměnily. Rodičovský příspěvek jsem nechala napsat na Davida a šla jsem si za svým. Ani moc neprotestoval. Pracoval jako hasič a rád si odpočinul od drilu a dřiny. Od zachraňování lidí z hořících domů a koček z korun stromů se přesunul k přebalovacímu pultu, zatímco já jsem se rozjela na plný plyn. Patnáct let se rychle překulilo, my zestárli, děti vyrostly. Čím byly starší, tím víc jsem si uvědomovala, že jsem dobrovolně zahodila všechen čas s nimi a dnes mají mnohem bližší vztah ke svému otci, který je vypiplal od úplného začátku a nebyla mu milejší práce. Začala jsem svému muži závidět a to nedělalo v našem manželství dobrotu. Vyčítala jsem mu každou chvilku s nimi, od návštěvy kina po možnost vyzvednout je z kroužků. Bohužel to byl jen klam a jejich vztah nebyl zalitý sluncem. To, že má David velký vroubek ve vztahu k našim dětem, jsem zjistila náhodou díky našemu psovi. Leon, jak jsme mu říkali, se k nám do rodiny dostal tím nejohranějším způsobem. Chtěla jsem být v očích dětí za supermámu a dala jim ho jako vánoční dárek. Jak to tak bývá, děti o něj časem ztratily zájem a přirostl k srdci hlavně dospělým.

Člověk nebo pes?

David byl jako otec perfektní. Přísný, důsledný, milující a uznalý. Pro děti by se rozdal, ale vyžadoval disciplínu a řád. Právě to se nedávno vymstilo Karolíně. Shoda náhod odhalila netradiční výchovné metody. Přišla jsem domů o něco dřív a jako vždycky mě u dveří vítal Leon. Vrtěl ocasem, nastavoval břicho na pomazlení a strkal čumák ke kabelce, aby vysondoval, jestli nenesu něco dobrého. Dosypala jsem mu granule a v domnění, že doma nikdo není, zaplula do koupelny a naložila se na poctivou půlhodinku do vany. Do misky jsem si nalámala půl tabulky čokolády na nervy, přibrala lahev vína a jenom v županu se rozvalila do ušáku a pustila televizi. Pohoda všude kolem, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že je něco v nepořádku. Jako by mě někdo sledoval. Rozhlédla jsem se po místnosti a vykřikla zděšením. V rohu místnosti seděla Karolína. Obojkem byla přivázaná k radiátoru a vedle sebe misku s vodou a granulemi.

Mizíme

Rychle jsem vstala, ale šok mě přemohl a ušla jsem sotva dva kroky. Posadila jsem se na pohovku a začala se ptát. Odpovědi mě bodaly přímo do srdce. Tohle je tedy ten Davidův výchovný zázrak! Jen co se vrátil, vrhla jsem se na něj a pokusila se ho praštit. Nepodařilo se. Chytil mě pevně za zápěstí a hrál si se mnou jako s hadrovou panenkou. „Uklidni se, nech si to vysvětlit! Byla hrubá k Leonovi. Všechno má svůj důvod.“ Postavil mě na zem a nadechoval se k hovoru. Otočila jsem se a plivla na něj. Ještě ten den jsem přes známé ulovila podnájem, sbalila si nejnutnější věci a v práci si zařídila půl roku neplaceného volna, abych mohla být se svými dětmi a dát Karolínu psychicky dohromady. Nemám pocit, že bych byla špatná matka nebo ubohá kariéristka. Jen občas mě doženou výčitky, že jsem mohla číst víc mezi řádky.