Adéla (53): Přišla jsem muži na nevěru. Bojím se, že teď o vše přijdu.

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Mám pohodové manželství. Nebo spíš donedávna jsem měla. Dokud jsem nezjistila, že se o muže dělím s jinou ženou, byla jsem šťastná.

V manželské poradně vám rádi pomohou! Co tam můžete očekávat, se dozvíte v galerii. 

Když Petrovi pípl mobil, právě se sprchoval. Většinou ho nenechává nikde ležet, ale tentokrát ho zapomněl na stole v kuchyni. Nemám ve zvyku číst cizí esemesky, manželovi jsem do telefonu nikdy nelezla, jenže v tu chvíli jsem nedokázala odolat nutkání a zprávu si přečetla.

Zbledla jsem

„Miláčku, moc se mi po tobě stýská. Kdy se zase uvidíme? Líbám. P.“ Celá jsem se rozklepala. Číslo měl uložené pod jménem Petr Hanuš. Že by nějaká Petra Hanušová? Srdce mi bušilo až v krku, motala se mi hlava. Musela jsem si sednout. Voda v koupelně přestala téct a já si uvědomila, že pořád držím v ruce Petrův mobil. Rychle jsem ho položila na kuchyňský stůl. „Děje se něco? Jsi celá bledá,“ prohodil starostlivě, když se vrátil z koupelny.

„Ne, ne, jen se mi nějak zatočila hlava, asi změnou tlaku,“ zamumlala jsem a polykala slzy. Přece jsem mu nemohla říct, že jsem si zprávu přečetla! Závojem slz jsem zaznamenala, že rychle hrábl po telefonu a uchýlil se s ním do ložnice. „Jdu se obléknout a frčím do práce,“ pronesl ledabyle a zavřel za sebou dveře. Po chvíli se objevil pečlivě oblečený, ostatně jako vždy, vlepil mi pusu na rozloučenou a pak už jsem jen slyšela, jak startuje jeho auto.

Konečně jsem osaměla a mohla dát průchod emocím. Plakala jsem nahlas, lítostí a vzteky, zklamáním a zoufalstvím. Co budu dělat? Nejprve mě napadl rozvod. Přece nemůžu žít ve lži, předstírat, že se nic neděje. Po rozdělení majetku by mi zůstaly slušné peníze na koupi vlastního bytu. Jenže byla bych pak šťastná? Miluju náš dům, ráda se nimrám v záhoncích na zahradě, mám hodné sousedy.

A co by tomu řekly děti? Sice jsou už dospělé a starší dcera má rodinu, ale neumím si představit, jak by na náš rozvod reagovaly. Vždycky nás braly jako ideální pár, ve snu by je nenapadlo, že jeden z nás selže.

Jak by asi zareagoval Petr, kdybych mu řekla, že o jeho nevěře vím? Nejspíš by došlo k hádkám a scénám. Obávám se, že bych tu situaci s chladnou hlavou neustála. A co kdyby to byl on, kdo dá podnět k rozvodu?

Co bude dál?

Sám navrhne, že mě vyplatí, koupí mi byt a do našeho domu, který jsem s láskou zařizovala a budovala v něm společný domov, si nastěhuje tu novou ženskou? Chlapi po padesátce chytají druhou mízu, alespoň se to říká, a jsou schopni hodit všechno za hlavu. Tato myšlenka mě vyděsila. Najednou jsem si nedokázala představit život někde jinde.

Nejen se někam přestěhovat, ale být nucena změnit zvyky, zaběhnuté rituály, hledat po padesátce nové přátele… V našem malém městě, kde nás všichni znají, bych rozhodně zůstat nechtěla.

Bylo by to příliš mnoho změn najednou a já si nejsem vůbec jistá, zda by byly k něčemu dobré. Taky si nedokážu představit, že bych žila dál bez manžela, mám ho pořád ráda. Jenomže ani život s ním už nemůže být takový, jaký byl před odhalením jeho nevěry. Přece se nemůžu věčně tvářit, že nic nevím, dělat mrtvého brouka a vrkat jako dřív!

Po pravdě řečeno vůbec si nevím rady. A nemám, komu bych se se svým trápením svěřila. Rodiče zemřeli a dětem to říct nemůžu. Nechci svůj problém pitvat ani s nejlepší přítelkyní. Snažím se tvářit, jako by se nic nedělo. O to víc se však vnitřně užírám.

Adéla

Elektronický flirt nemusí být tak žhavý, jak se zdá

PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog, Poradna pro rodinu, Praha 12

  • Možná by se Adéla divila, kolik takových SMS poletuje éterem, aniž by měly nějaký reálný podklad. Zásluhou (nebo spíše vinou) mobilů a internetu se všemi jeho možnostmi (e-maily, chaty, Facebook) se nám už podařilo zaneřádit svět spoustou vztahového balastu. Od vztahů probíhajících jen ve zcela virtuální podobě přes elektronický flirt až po faktické, jinak řečeno konzumované nevěry.
  • Víme, že bychom měli respektovat partnerovo soukromí, ale bývají chvíle, kdy se nám jeho mobil téměř sám nabízí: spiklenecky pípne, zabliká či zavibruje. Jen člověk notně odolný a moudrý odolá. Adéle se to sice nepodařilo, přesto se zachovala tak, že by si z ní řada stejně postižených mohla vzít příklad. A stačilo málo – zvídavý dotaz či ještě hůř přímé obvinění – a mohlo se rozpoutat cosi, proti čemuž jsou ty nejhorší vlny tsunami jen bezvýznamné šplouchnutí.
  • Určitě by došlo na hádky a zlobné scény a z možná i celkem neškodného flirtu by se stal přímo obludný problém. Adéla má přitom spoustu dobrých důvodů, proč by si přála ve stávajícím manželství setrvat. Pragmatických i citových. Je velmi snadné a někdy i lákavé naložit se získanou informací destruktivně; Adéla by však podle všeho mohla být jedna z těch, jimž se naopak podařilo využít ji konstruktivně.
  • V knize Nevěra pro podváděné a podvádějící jsem se pokusil popsat typy žen, kterým jsou jejich muži nevěrní. Patří sem ženy obětavé, kráčející životem pod heslem Vše pro rodinu. Spolehlivé, jsoucí vždy k dispozici (nejen v kuchyni, ale také v posteli), systematicky rezignující na vlastní život, partnerovi však časem poněkud splývající s bytovým zařízením. Druhý typ jsou ženy velmi kompetentní a výkonné, nepřímo tím však svým protějškům signalizující, že je vlastně na nic nepotřebují. K partnerské neposednosti vyprovokují muže i tzv. včelí královny zanedbávající vztah ve jménu enormní koncentrace na děti. A pochopitelně také ženy hašteřivé či frigidní. Adéla tedy zcela jistě nic nezkazí, pokud soužití i ze své strany trochu pootevře.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky