Jak se seznámit, když už vám není náct, se dozvíte v galerii
Co bylo, to bylo
Minulý rok jsme s manželem oslavili výročí čtyřiceti let od svatby. Brali jsme se z lásky, máme velký dům, čtyři dospělé děti a těšíme se na první vnouče. Všechny problémy jsme dokázali vyřešit, jeden druhému jsme byli oporou, podporovali jsme se v neškodných vrtoších i životních cílech. Cestovali jsme a užívali jsme si. Minulý čas a doby odváté rutinou jsou reálné a zůstávají jen trpké vzpomínky na to, co bylo. Manžel se směr našich životů pokusil změnit a přihlásil se na online seznamku. Nehledal povyražení, které by mu pozvedlo sebevědomí, ale ženu, se kterou by psal svůj životní příběh dál.
Směšný důvod
Je mi lehce přes šedesát, oba máme dva roky do důchodu. Těšila jsem se, že konečně budeme mít dost času na knihy a práci na zahradě, že vyrazíme s vnoučkem na chalupu. Místo toho mě překvapila ledová sprcha. "Snad nečekáš, že z tebe budu po těch letech pořád paf. Jseš ohraná. Nenervuj se. Jen se porozhlížím." Nevím, čeho tím chtěl dosáhnout, když mě informoval o svých záletnických záměrech. Nikomu jsem se o našem rozhovoru nesvěřila a s napětím čekala, kdy si sbalí kufry nebo se z práce začne vracet podezřele pozdě. Čas běžel, na svět přišel malý uzlíček a můj muž nezměnil vůbec nic. Užíval si roli dědečka, na dlouhé hodiny se zavíral do dílny a chodil na zdravotní procházky se psem. Jeho život pokračoval beze změny.
Co bude dál?
U počítače trávil spoustu času, a tak jsem pojala podezření, že navázal vztah jen na virtuální úrovni. To nemění nic na tom, že takový podvod zraňuje stejně jako přiznaná nevěra, kdy by se s ní scházel a užíval si. Začala jsem pátrat na vlastní pěst, záhy mě ale zradily moje nedostatečné znalosti. Nevěděla jsem, kde hledat a kam kliknout. Bez pomoci zvenčí se jen těžko dozvím, na čem vlastně jsem. Obětovala jsem pár stovek korun a zaplatila odborníka, který manželův počítač proklepnul a zodpověděl všechny moje otázky. Výsledek? Na seznamkách nebyl už měsíce. Byla jsem zmatená. Proč mi umí říct do očí, že zkoumá, kde je co atraktivního k mání, ale tají přede mnou závěr, že jsem to nejlepší?
Pravda na půli cesty
Slavili jsme první narozeniny malého Matěje a všichni byli šťastní a spokojení. Zdálo se, že i můj muž. Jako by znovu objevil kouzlo rodiny? Večer, když všichni odešli, jsem se ho u sklenky vína zeptala, jak dopadl jeho sociální experiment. Povzdechl si a chvíli mlčel. Cítila jsem, že přijde vyznání, po kterém lačním už roky. "Nemysli si, že jsem hledal o generaci mladší samičky. Chtěl jsem ženu jako ty, ale jinou a neokoukanou. Ale už jsem na takový vrtochy starej. Když přimhouřím oko a občas zatnu zuby, dožiju s tebou. Teď už chodím na počítač jen hrát karty."
Víno mi ztrpklo v ústech, odložila jsem knížku a šla si lehnout. Těžko mohu křísit lásku u někoho, kdo o to nestojí.