V poradně můžete získat informace i o směřování výchovy nebo vlivu dítěte na vztah. Tipy najdete v galerii!

V rovnováze

Láska, svatba, dítě. Klasika, kterou netřeba obsáhle obepisovat a nudit čtenáře. Manžel prodává v obchodě se sportovní obuví, já pracuji jako účetní. Rodinný rozpočet držíme na uzdě tak, abychom nestrádali, ale stačili si naspořit a mohli si jednou za rok dovolit dovolenou u moře, výlety, oblečení, dobré jídlo i koníčky. Netopíme se v penězích, ale nežijeme od výplaty k výplatě jako někteří naši známí. Pro Vítka bych položila život a splnila bych vše, co mu na očích vidím, ale máme své limity. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že „provoz“ pětiletého špunta je tak finančně náročný.

Od začátku jsme se snažili jezdit na výlety a poznávat okolí. Radši jsme vydali tisíc korun za společné chvilky, než za plastovou hračku, která dítě po týdnu omrzí. Bohužel se z dětských center stal výhodný byznys, a tak i návštěva zoologické zahrady, kdy si dítě vynucuje plyšového „krále Jelimana“, šmoulovou zrmrzlinu nebo speciální kárku, protože ho budou co nevidět bolet nožičky, může udělat nepříjemnou díru do rozpočtu. Vytvořili jsme proto plán a střídáme výlety, návštěvy příbuzných a rodinnou pohodu.

Jsme na tom bídně

Vypadalo to, že nejsou k novému systému výhrady. Z omylu nás vyvedla nepříjemná historka během nákupu. Jeli jsme přesně podle seznamu a přihazovali do košíku zeleninu, ovoce, pečivo a maso. Ani jsem si nevšimla, že je Vítek podezřele zamlklý. Při čekání u pokladny sáhl do regálu a vzal si oblíbené bonbony. Neprotestovala jsem. Byla to odměna za to, že s námi bez reptání přežil nákupní martirium.

Jen jsme vyjeli ze supermarketu, zaujala ho výloha hračkářství. Obří plyšové hračky, nové rozšíření stavebnice Lego, známé postavičky z animovaných filmů a auta na dálkové ovládání ho vtáhla dovnitř. Aby ne, bylo to lákavější než svět Willyho Wonky. Šli jsme bez váhání za ním a nestačili se divit, co všechno obsahuje dětský svět. Po dlouhém vybírání jsme vybrali dřevěné domino. Při placení jsem si všimla, že se Vítkovi koulí po tvářích slzy. „Co se děje, zlatíčko?“ Ani se mi nepodíval do očí a smutně špitnul:. „Já vím, že si to nemůžeme dovolit. Adam má větší štěstí na rodiče, jsou bohatý. Až ho to auto, co mu koupili, omrzí, třeba mi ho půjčí! Zatím si budu hrát s tím dominem. To je taky pěkný!“ Beze slov jsme zaplatili a snažili se vyčítavý pohled prodavačky ignorovat.

Bludný kruh


Stejná situace se opakuje několikrát do týdne. „Já vím, že si nemůžeme dovolit všechno. Třeba mi Ondra pošle od moře pohled, tak budu vědět, jaký to tam je. Kluci jsou hodný, nepřestanou se se mnou bavit jenom proto, že nemáme moc peněz. A jestli jo, tak máme ve školce i chudší děti, můžu si hrát nimi. Myslel jsem, že se pojedeme podívat do zoo na ty malý tygry, ale vyrazíme tam až po výplatě, já to chápu. Nevadí, já si je představím jako malý. Mám vás rád, i když jste chudý.“ Nevím, jak mu vysvětlit, že takové chování je nevhodné a jeho tvrzení ani nejsou založena na pravdě.


Malý vyděrač nám leze krkem, hraje na city a myslí si, že nás zlomí. Auto na ovládání, které jsme mu koupili jako hlavní dárek k Vánocům, jsme šli po jeho trapných výstupech vrátit. S manželem jednáme na rovinu a nedovolíme, aby nás válcoval životní styl ostatních rodičů a cepovalo nevycválané pískle. Současný stav je ale dál neúnosný. Můžeme z něj vyjít bez úhony všichni tři?