V galerii najdete tipy, jak se poprat se změnami po porodu.
Peripetie
Mám dvě děti. Dceři je pět let a synovi jeden rok. Oba jsou z umělého oplodnění a ke všemu od dárce. Manžel nemůže mít děti. Byl i na operaci, ale bylo to k ničemu. Prožili jsme tři roky trápení, čtyřikrát IVF, injekce do břicha, třikrát odběr vajíček, dvakrát jsem skončila v nemocnici s hyperstimulačním syndromem. Měla jsem nafouknuté břicho, ležela jsem na kapačkách a trpěla v nelidských bolestech. Do toho jsem dvakrát prodělala zamlklé těhotenství.
Kompletní rodina
Naštěstí už je to všechno za námi a mám dvě zdravé a krásné děti. Dárce byl v obou případech stejný a děti jsou si hodně podobné. Jsem za to ráda. Spousta lidí tvrdí, že jsou podobné tchyni a manželovi. V našem okolí to skoro nikdo neví. Jen dva lidé, kterým stoprocentně důvěřuji. Po celou dobu mi mimo manžela byli velkou oporou.
Občas si kladu otázku, jestli nebudou mít děti v dospělosti stejný problém jako manžel. Nemáme v plánu jim to říct, ale kdo ví, co nás popadne za pár let. Klidně bych brala ještě jedno dítě, ale už jsme vyčerpali všechny možnosti přes pojišťovnu. A i tak nás to stálo spoustu peněz. Děkuji za to, že jsou děti zdravé. Moc je milujeme. Na začátku toho všeho jsem říkala, že na dárce nikdy nepřistoupím. Neuměla jsem si představit, že vychovávám děti, které mají anonymního otce. Teď jsem ale moc ráda, že je mám.
Právě proto nikdy nepochopím, že někdo svoje dítě týrá, jde na potrat nebo prcka pohodí u popelnic. Děti jsou dar. Někdy je to na palici nebo na panáka, ale stojí to za to. My si s manželem nepřáli, aby o tom někdo věděl. Bydlíme na vesnici a neznám nikoho, kdo by se s něčím takovým potýkal. Nepotřebujeme politování ani škodolibou radost.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
