V galerii najdete seznam změn, které vás po porodu neminou.
Překvapení
Jsem zoufalá a nevím, co dělat. Je mi devětadvacet let a před pár dny jsem zjistila, že jsem těhotná. Kdyby to ještě šlo, bez váhání bych se rozhodla pro potrat. Bohužel už jsem v devatenáctém týdnu. Mám nepravidelnou menstruaci, právě proto jsem si nevšimla, že je s mým tělem něco v nepořádku. Připisovala jsem to stresu v práci. Po úrazu z dětství mi navíc doktorka řekla, že děti mít nebudu.
Bez otce
S otcem dítěte mám jen intimní vztah, ani jeden z nás o víc nestojí a nechce se vázat. Jsme kariéristé, je mu 48 let a už má dvanáctiletého syna z nepodařeného manželství.
Rozhodnutí
Řeším dilema. Mám náročnou práci, ale za žádnou cenu se jí nechci vzdát. Nevím, jestli dítě opravdu chci. Asi ano, ale neumím si představit, že mi sebere zaměstnání, které miluji. Kolegyně má teď dvouletou dcerku, první měsíce pracovala z domova a jako půlroční ji dala do jeslí a přijala možnost částečného úvazku. Já se ale bojím, jak by se na mě dívali všichni okolo. Žena, které nesedí s dítětem čtyři roky doma na zadku a dá přednost práci, je považovaná za krkavčí matku. Jsem aktivní člověk, potřebuju kolem sebe pohyb. Potřebuji dělat to, co mě skutečně naplňuje. Nechci se 24 hodin denně a sedm dní v týdnu starat o dítě. Peníze nejsou problém, ale pořád váhám, jestli stojím o takový závazek. Uvažuji o předání dítěte k adopci.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
