V galerii najdete tipy, jak vycházet s partnerovou rodinou.
Konec
Už rok se nebavím se svou tchyní. Byla jsem těhotná, ale miminko se bohužel nevyvíjelo správně, mělo problémy se srdcem. Nepřežilo. Musela jsem ho porodit mrtvé. Srovnala jsem se s tím, že se to občas stává, ale i tak jsem se z toho dostávala půl roku.
Dárek
Tchyně k nám přišla na návštěvu a přinesla mi dárek. Vytáhla z tašky panenku a podala mi ji. Byla odporná. Vypadala jako skutečné miminko ve spánku a připomínala mi bledou a namodralou mrtvolu. Bylo to děsivé. "Když to nevyšlo, tak máš aspoň panenku." Vždy jsem se považovala za vyrovnaného člověka, ale v tu chvíli jsem začala hystericky brečet, křičela jsem a vyhodila ji z bytu. Manžel mi řekl, že to ode mě byla přehnaná reakce. Možná. Ale dali byste někomu, kdo přišel o dítě, děsivou panenku jako náhradu?
Pravá tvář
Celé se to seběhlo pouhé tři týdny po potratu. Bylo to pro mě hodně čerstvé. A musím říct, že i kdybych za sebou neměla tu otřesnou zkušenost, přijdou mi ty panenky ošklivé. Chápu, že některým maminkám to pomůže, ale já mezi ně nepatřím. Vím, že mi nechtěla podat pomocnou ruku. Je zákeřná a z každého neúspěchu má radost.
Bez výčitek
Je to už rok a půl a já jsem znovu těhotná. Prozatím je všechno v pořádku. Ale manžel už si od své matky vyslechl dost.
"No, jen aby to nedopadlo jako minule."
"Tak snad se bude Jituška teď víc snažit, aby zase nepotratila."
"Nechceš si najít takovou, co bude schopná donosit ti dítě?"
Je to necitlivá mrcha, která se snaží těžit i z cizího neštěstí. Po potratu si dokonce vydechla s tím, že aspoň nebudeme muset rušit letní dovolenou. Je mi z ní špatně.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
