V galerii najdete tipy, jak si užít čas jenom pro sebe.
Podezření
Bydlíme v rodinném domě. Já, sestra, rodiče a babička z matčiny strany. Místa je pro všechny dost, každý má svou vlastní místnost. Zhruba před rokem se babičce ztratily dva tisíce. Svěřila se s tím jenom mně. Měla podezření, že za tím stojí moje sestra. Nikomu jsem nic neřekla. Ne kvůli babičce, ale hluboko v sobě jsem se utěšovala tím, že si to stařenka jenom špatně spočítala. Nechtěla jsem si přiznat, že sestra krade.
Bez výčitek
Na podzim se ale to samé stalo i mně. Z bankomatu vybírám jen výjimečně, jednou nebo dvakrát do měsíce. Pracuji a přidávám rodičům peníze na chod domácnosti. Jde o čtyři a půl tisíce. Ten den zrovna nebyla mamka doma, a tak jsem si bankovky uložila do peněženky a šla jsem na procházku se psem. Večer jsem šla na jistotu pro peníze, abych mámě přispěla, ale našla jsem jenom dvoutisícovku. Zbytek byl pryč. Celé odpoledne byla sestra doma sama, nikdo jiný v domě nebyl. Šla jsem za ní a zeptala se jí, jestli o tom něco neví. K mému překvapení nezapírala a přiznala se mi. Vylezlo z ní, že okradla i babičku. Prosila mě, abych to udržela jen mezi námi. Za peníze si koupila oblečení a nové boty. Omlouvala se a brečela. Přísahala, že už to nikdy neudělá.
Svědomí
Minulý týden mi ale zmizely čtyři tisíce. Vytáčí mě, že se ani nesnaží vymlouvat. Jen mi odsekla, že vydělávám dost, tak nevidí problém, když jí zadotuji. Kdyby poprosila, ráda jí něco koupím, ale krást peníze mi nemůže. Každý měsíc dostává od rodičů dva tisíce na zábavu. Všechno ostatní od jídla po jízdné jí platí. Já jsem si v jejím věku našla brigádu, ale to je pod její úroveň. Řekla jsem to mámě. Sestra dostala domácí vězení, ale nikam to nevede. Bojím se, že jednou přijdu domů a bude mi chybět třeba notebook. Nevím, co mám dělat.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
