Pavlína (35): Nastěhoval se k nám tchán a obtěžuje mě. Manžel mi to nevěří

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Je mi pětatřicet, jsem dva roky vdaná a po smrti tchýně mě manžel přemluvil, abychom si k sobě vzali tchána. Prý trpí depresemi a mohl by si sáhnout na život. Manžel má otce nekriticky rád a tchán je zdatný manipulátor, to jsem poznala už před svatbou.

Setkání s psychopatem může být problém, co a jak se dozvíte v galerii.

Vždycky mi připadal neupřímný, vadilo mi, že se rád předvádí a vychloubá. Na manželův návrh jsem přistoupila s podmínkou, že pobyt tchána u nás bude jen dočasný, než se vzpamatuje a začne zase normálně uvažovat a žít. Nemohla jsem manželovi říct, že mám pocit, že tchán své depresivní nálady jen předstírá, nevěřil by mi a obvinil mě ze zaujatosti.

Zanedlouho jsem ovšem zjistila, že mé podezření bylo oprávněné. Stačí, když manžel není doma, a tchán rázem ožije. „Ty jsi tak pěkná kočička, Pavlínko! V těchhle šatičkách vypadáš jako panenka,“ hledí na mě vilně, očička mu jen svítí a div, že u toho neslintá jako náš baset.

Bohužel, nezůstalo jen u řečiček. Začal se o mě otírat, jakoby náhodou: „Ach, promiň, Pavlínko, to jsem nechtěl.“ Plácání po zadku se ale za chvíli stalo téměř rutinou. „Tatínku, nedělejte to prosím, není mi to příjemné,“ ohrazuji se, ale tchán jen vycení umělý chrup a pronese vesele: „Nebuď taková netýkavka, holka, každej chlap si rád plácne!“

Vrazit tchánovi facku? To asi nelze. Tak jsem se svěřila manželovi, ale tomu přišly tyhle epizody spíš k smíchu! „Prosím tě, ty s tím naděláš! Aspoň je vidět, že se začíná vzpamatovávat, mít zájem o okolí, radovat se ze života.“

Snažím se nezůstávat s tchánem o samotě, ale ne vždy se mi to podaří, manžel se často vrací z práce pozdě večer. „Tak co budeme dělat, Pavlínko? Budeme se spolu dívat na televizi? Nechci být sám, padá na mne stesk, je mi úzko…“

Párkrát jsem se obětovala, ale pořád mi sahal na ruku, na koleno, když vstával z křesla, tak mě chytil za prso, no prostě hrůza! Takže odcházím a zamykám se v ložnici. Manžel se po návratu zlobí, tatínek si před pár dny postěžoval, že se mu vůbec nevěnuju, neberu ohledy na jeho duševní stav a chovám se k němu jako hyena! Ano, tohle slovo prý použil!

Tak jsem manželovi vylíčila, že mě tchán osahává a vede chlípné řeči, ale manžel prohlásil, že přeháním, že jsem neměla tatínka nikdy ráda a že si všechno beru moc osobně, protože tatínek tím nic špatného nemyslí. Začíná být hravý, což je dobře.

Ráda bych uspíšila tchánův odchod, ale nedaří se. Pokaždé, když na to přijde řeč, zhorší se mu deprese!

Pavlína, Plzeň 

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

V našem příběhu není vlastně moc podstatné, zda tchán své chmury prožívá, nebo jen předstírá. Pavlíně by ke štěstí stačilo, kdyby dal pokoj. Bohužel „kosmetické“ změny nic nevyřeší. Nový Občanský zákoník sice zná institut „výměnku“, ale v 2+KK samostatný výměnek nezařídíte. Nepomůže ani apel, aby se tchán nechoval nepatřičně. Starého psa novým kouskům nenaučíš.

Pokud je vše alespoň zčásti tak, jak Pavlína popisuje, oni dva by pod jednou střechou být neměli. Kdyby chtěla být vstřícná, může nabídnout, že občas pro tchána navaří, vypere a vyžehlí, ale bydlet s ním nebude. Její muž by měl přijmout prověřené moudro, že koalice s manželským partnerem by měla mít vždy přednost před koalicí s rodiči (snad vyjma případů, kdy se partner na rodičích dopouští fyzického násilí). Cestou do pekel je i snaha být zadobře s oběma stranami. Pak je jen otázkou času, kdy nás obě budou mít plné zuby!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky