Kamila (28): Skončila jsem na úřadu práce kvůli nemoci. Manželovi jsem odporná

Nástrahy společného bydlení
Nástrahy společného bydlení
Zdroj: Shutterstock
Nástrahy společného bydlení

Společného bydlení jsem se nemohla dočkat. Bohužel se při prvním problému ukázalo, že mám čest s prvotřídním sobcem, kterému je moje zdraví úplně fuk.

Společné bydlení je v životě ženy i muže velký krok. Nahlédněte do galerie, najdete tam tipy, jak to ustát bez hádek.

Do vlastního

Vzali jsme se krátce po seznámení, byla to láska na první pohled. Když Karel vytáhl „z kapsy“ půl milionu, bylo mi jasné, že od vlastního bydlení jsme jen kousek. Čekaly nás tři úmorné měsíce papírování a obíhání úřadů, museli jsme prokazovat skutečné výdělky a podepisovat smlouvy, kde se určovalo dělení nesplacených závazků po rozvodu nebo v případě smrti. Cesta za bydlením byla pořádně trnitá, ale když máte peníze v ruce, nemá banka moc es v rukávu.

Varování

Jakmile jsme dostali klíče do ruky, podívali jsme se na sebe a nasáli čerstvý vzduch. Neměli jsme nábytek, většinu vybavení jsme nechali v nájemním bytě. Na balkoně jsme rozložili piknikovou deku a užívali si klidu. Druhý den ráno jsem se probudila plná života, na pánvi osmažila tři vajíčka se slaninou a začala plánovat den. Vyrazili jsme do obchodu s nábytkem a bytovými doplňky. Měla jsem jasnou představu, jak by mělo naše nové hnízdečko lásky vypadat. Nejhorlivější diskuze proběhla při výběru ideální sedačky. Rohová? Kožená? S křesílky? Byl to těžký oříšek. Nakonec jsme přihodili ještě pár drobností, roztomilé lucerničky, koberečky, prostírání a dvě sady skleniček na víno. Mělo mě to napadnout. Když muž koupil celý byt a na desítky let se zadlužil, mohla jsem našetřit a zainvestovat. U pokladny mě čekala ledová sprcha. Strkala jsem mu do kapsy dvoutisícovou bankovku, ale on moji ruku nenápadně odstrčil. „Teď u sebe víc nemáš, to mě nespasí. Vyřešíme to doma.“ Myslela jsem, že můj skromný příspěvek mu bude stačit, to jsem se ale šeredně spletla.

Rozpočet

Doma vytáhl nadité desky a začal v nich zběsile listovat. Položil přede mě rozpis všech plateb a zvýraznil, co leží na mých bedrech. Odečetl hypotéku, zálohy na elektřinu a teplou vodu, internetové připojení a úklid společných prostor. Křečovitý úsměv mě po chvíli přešel, Karel byl víc než fér. Práci jsem měla dobře placenou a na starosti jsem měla jen plnou ledničku a několik výdajů v řádu stokorun. Když budu pravidelně objíždět akce v supermarketech, nemusí mě to stát majlant.

Vyhazov

Dva měsíce po sestěhování mě začalo zlobit zdraví. Křeče nebraly konce, byla jsem malátná a nemohla jsem skoro jíst. Marně jsem přemýšlela, co by za tím mohlo stát. Kynuté koláče jsem nemohla ani vidět. V ordinacích lékařů jsem trávila skoro každý den, na nic ale nemohli přijít. Jedno vyšetření střídalo druhé a začínala jsem být hodně unavená. Moje věčné absence a zdravotní problémy, které se vlekly několik měsíců a šéf je považoval za uměle vykonstruované, nebyly po chuti mému zaměstnavateli a dal mi nůž na krk. Stála jsem mezi paralyzující bolestí a prací. Nakonec jsem dala výpověď a skončila na úřadu práce. Na podporu jsem sice měla nárok, ale rozhodnutím odejít sama jsem se připravila o pár stovek měsíčně. Z platu dvaceti tisíc zbyla chabá polovina.

Tvůj problém

Po měsících trápení jsem konečně našla lékaře, který odhalil, co mi ve skutečnosti je. Potravinové alergie mě srazily na kolena. Žila jsem z koblih, mléčných výrobků, vajec a večer bez uzobávání ořechů si neumím představit. S tím vším byl konec. Dva měsíce jsem chodila po obchodech a koukala ostatním lidem do nákupních košíků jako hladový pes. Za z poloviny naplněnou tašku jsem platila mnohonásobně víc a sociální dávky sotva pokryly náklady na jídlo. „Mohli bychom ten rozpis trochu poupravit?“ Odmítavě zakroutil hlavou a nechal mě na holičkách. Už půl roku chodím k rodičům a čekám na výslužku, abych nehladověla. Týdně utratím kolem třech tisíc a kolem dvacátého dne v měsíce už nemám co jíst. A Karlovi je to jedno. Platí jen to, co na začátku určil a na změnu mé životní situace nebere zřetel. Ke všemu trápení si vynucuje jídlo, na které byl zvyklý. A zatímco on jí pečené koleno, já lovím mezi semínky a přikusuji lístky rukoly, která mi připomíná spařenou trávu. Tvrdí, že jsem mu odporná, že si mě neváží, má nemoc mu zkrátka vadí. Vím, že se rozvedeme. Brali jsme se příliš brzy a při prvním problému dává muž ruce dozadu. Netvrdím, že jsem lepší než on, ale měl by se chytit za nos, když jde o zdraví.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky