Marek (31): Odseděl jsem si jedenáct let, nemůžu být normální

Život za mřížemi
Život za mřížemi
Zdroj: Shutterstock
Život za mřížemi

Nebýt všudypřítomných mříží a ostnatých drátů, vypadala by věznice, kterou jsme kvůli rozhovoru navštívili, jako klasické sídliště. Žije tam několik stovek odsouzených. Jedním z nich je i Marek. Chvíli jsme na něj museli čekat, protože musel při návratu z pracoviště projít důkladnou bezpečnostní prohlídkou.

Marek H. (31) je recidivista, zloděj a člověk závislý na drogách. Ve vězení strávil třetinu života. Nyní tam sedí znovu. Na svobodě byl přítelem Moniky J. (26). Dodnes podle jejích slov zůstává její životní láskou i prokletím zároveň. Jak jejich vztah vnímá Marek?

MONIKA O MARKOVI

„Poznali jsme se v jednom pražském baru, kde jsem pracovala. Chodil za mnou, občas mi prodával nějaké kradené věci a taky se mi líbil,“ popsala Monika J. začátek osudné romance. Monika Marka totiž viní ze své závislosti na alkoholu a drogách. „Pokoušela jsem se přestat, ale on v tom jel dál a stáhl mě s sebou. Pak mě navíc začal s sebou brát na krádeže,“ řekla.

Dívka byla kvůli zlodějnám celkem čtyřikrát ve vězení, s Markem se rozešla a našla si nového přítele Petra. Taky narkomana. Naposledy ji z vězení propustili začátkem září. Když jsme jí pak řekli, že jsme s Markem mluvili, evidentně zjihla. Toho člověka má pořád hluboko v srdci. Vrátit se k němu ale nechce. Zatím. 

Jak dlouho jste už ve vězení?

Mám toho za sebou docela dost. Teď si odsedím celkem pět let. Pustí mě na Vánoce příštího roku. Je mi 31 a z toho jsem si 11 let odseděl. Od 16 let jsem vlastně pořád v průšvihu.

Proč?

Brácha, prostě vzor. On byl taky grázl, ale nakonec jsem se do basy dostal první. Teď už jsem vyděděnec rodiny. Matka mě nechce vidět a já ji vlastně taky ne. Jasně, jsem lump, basman, ale jí jsem nikdy neublížil. Podělal jsem si život sám.

Chcete, aby vám tam venku ještě někdo věřil? Sám říkáte, že jste lump.

Já to po nikom ani nechci. Možná jsem to chtěl po matce, ať mi věří, ale při našem posledním setkání raději utekla zadním vchodem. Já sám vím, jakej jsem.

A jaký jste?

Sedím, udělal jsem lumpárny. Na nikoho svoje viny neházím. Já vím, že to tady řekne každej, ale já sem už zpátky nechci. Je mi jednatřicet a chci žít. Tohle není život. A jakej jsem? Upřímnej a důvěřivej. Vždycky všechno blbě vsadím na jednu kartu a pak to odnesu. Po jedenácti letech v base nemůžu být normální. Od 16 let se v tom potácím. Teď až vyjdu ven, chci žít běžným životem, najít si práci, bydlet...

Máte venku přítelkyni? (Marek netuší, že Moniku známe.)

Měl jsem jednu, ale už patnáct měsíců se mi neozvala. Měl jsem ji rád, ale vybrala si sama. Teď jsem slyšel, že snad sedí. (Je na něm vidět, že jen těžko skrývá bolestné vzpomínky.)

O čem byl ten vztah? O fetu, lásce, penězích?

O lásce. I když tady to slovo zní divně. Jasně, taky jsem fetoval a kradl. Jinak bych tady asi nebyl.

Monika říkala, že jste v drogách pěkně jeli.

(Překvapeně změní grimasu.) Monika? Vy jste s ní mluvili? Vy jste s ní fakt mluvili?

Ano, mluvili.

Jo, v drogách jsme jeli pěkně, ale ona měla problémy s chlastem daleko dřív, než potkala mě. Pila a pak šla i do fetu. Jasně, dostala ho ode mne, ale já i abstinoval a ona v tom fičela na plný pecky dál. Pak jsem do toho zase spadnul. Teď už nechci, nejsem žádná smažka.

Bojíte se, že skončíte špatně? Myslíte i na smrt?

Ne, to vůbec ne. Já moc dobře znám ty trosky z ulice. Třeba tak jednou skončí Monika, ale já nechci. Nevím, jak bych reagoval, kdyby se ke mně chtěla vrátit. Ale nechtěl bych ji vidět ležet na ulici a umírat, to bych nemohl. Já se fakt už chci zbavit toho svinstva.

A co chce podle vás Monika?

To je její volba. Já odsud nic neudělám a bůh ví, jak to bude, až mě pustí. Všechno se může změnit. Moniku mám fakt rád, ale zvykl jsem si od nikoho nic nečekat.

Jste recidivista. Vyjdete ven, přijde šance na pochybný výdělek a jste v tom zpátky...

Možná, ale nechci to. Už se cejtím fakt starej na blbosti. Vidím, jak tady lidi žijou. Nechci v šedesáti sedět ve vězení. Vím, jak to vypadá venku, a vím, jak to vypadá v base. Bude to těžký, ale já se nechci vrátit.

Dlužíte někomu něco venku?

Sám sobě. Možná Monice, ale tady plánuju jen ten den, kterej právě žiju. Nic víc, nic míň. Podívejte se na chodbu, žije nás tady sto na jednom patře. Tady máte starosti se z toho nezbláznit a večer, když se zhasne, tak se snažím nemyslet na nic. Je to těžký, ale vím, co mě na Vánoce příštího roku čeká. Konečně se dostanu ven a nebudu slyšet záchody za stěnou. Ještě nejsem tak starej, abych se z toho nedostal i po jedenácti letech trestu.

Chcete něco vzkázat Monice?

Monice? (Na chvilku se zamyslí.) Snad ať se ozve a drží se. Myslím na ni, no, moc na ni myslím. Ale jak to s ní skončí, opravdu nevím.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky