V galerii najdete tipy, jak si každý den ukrojit kousek času jenom pro sebe.
Bez rodičů
Maminka zemřela při porodu, nikdy jsem ji nepoznala. Vím o ní jen z vyprávění. Otec se o mě nedokázal postarat a nejevil o mě zájem. Jako batole jsem skončila u svého dědečka. Maminčin otec se o mě staral skoro dvacet let a díky němu mám na dětství jen ty nejkrásnější vzpomínky. Byl přísný, ale dokázal i naslouchat. Když se mi narodil syn, všechnu radost se mnou sdílel.
Zase spolu
Krátce po šedesátce se začaly kupit zdravotní problémy a on s nimi těžko bojoval. Měl rakovinu a Alzheimerovu chorobu. Bylo mi ho líto a věděla jsem, že mu toho spoustu dlužím. Díky němu jsem neskončila v dětském domově a vychoval ze mě slušnou holku pro život. Spousta lidí mě nabádala, abych ho dala do ústavu a nechala ho tam dožít. To jsem nemohla udělat. Vzala jsem si ho k sobě, vyklidila mu v domě velkou místnost a starala se o něj. Přítel to nepřenesl přes srdce a v nejhorších časech mě opustil.
Těžké časy
Syn trpí ADHD a vyžaduje permanentní péči. Starost o dědečka a synka je nonstop zápřah, byla jsem vyčerpaná fyzicky i psychicky. O penězích nemluvě. Ani na vteřinu mě ale nenapadlo, že bych se staříka zbavila a zavřela ho do nemocnice. To by bylo nedůstojné. Ke konci života už mě kvůli nemoci ani nepoznával. Věřím, že byl rád a uvědomoval si, že mu to vracím.
Prosím, pokud to nehoří, nestěžujte si na život. Nikdy nevíte, co se s vámi ve stáří stane.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
