Naučte se vycházet s partnerovou rodinou, tipy najdete v galerii.
Dvojitá radost
Měla jsem ohromné štěstí a rozuměla si se svou tchyní. Staly se z nás blízké kamarádky. Když jsem otěhotněla, sdílela se mnou všechnu radost. Tři měsíce po mně ale přišla do jiného stavu i ona, ve čtyřiačtyřiceti letech zatoužila po dalším dítěti. Prožívaly jsme očekávání spolu a bylo to pro mě hezké zpestření. Ke konci těhotenství jí ale došly síly a začala pracovat psychika. Na svého prvního vnuka se ani nepřišla podívat do porodnice.
Na krev
Zatímco já měla ukázkové dítě a od prvního dne jsem si roli maminky užívala, ona trpěla. Její dcera byla uplakaná a fixovaná na ni. Tchyně se nemohla vzdálit ani na krok. Řekla bych, že velkou roli sehrál i věk. Měla sice s mateřstvím zkušenosti, ale ten tlak nesnášela moc dobře. Byla nešťastná a od té doby jsme si už nikdy pořádně nepopovídaly.
Bez babičky
Mrzí mě, že to má dopady i na mého syna. Vím, že tchyně by byla dokonalá babička. Když vnuka vidí, je na něj hodná a milá, ale nemůže ho pohlídat, protože by dvě děti nezvládla. Nemůže za námi přijet a zaměřuje se jen na svou dceru. Mám nutkání vyčíst jí, že si nedokáže život uspořádat a můj syn je kvůli její touze pořídit si na stará kolena dítě ochuzený.
Možná jsem sobecká, ale nemám její dceru ráda. Je to sice přítelova sestra, ale nepřijde mi fér, aby kvůli ní přišel můj syn o skvělou babičku.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
