Leona: Přítel mě svým zlozvykem dohání k šílenství, hrozně se za něj stydím

Společné bydlení
Společné bydlení

Svého muže jsem dlouho bezvýhradně milovala. On ale tak vřelé vztahy neudržoval jen se mnou a vztah se rozpadl. S novým partnerem jsem sotva rok a dohání mě k šílenství.

Stěhování do společné domácnosti je velký krok. Nepodceňujte ho a nahlédněte do galerie.

Po hlavě

S Přemkem to vypadalo na velkou lásku. Oba jsme byli krátce po rozvodu a zlomená srdce jsme se snažili zacelit sdílenou nenávistí k bývalým partnerům. Bylo to jako medové pohlazení na duši. Šest schůzek, tři divoké noci a jedno velké stěhování. Po dvou měsících randění jsem nosila jednu krabici za druhou a vítala do svého života druhého Pana Božského. Netrvalo ale ani dva dny a přišly první výtky. Jsem nadšená kuchařka a nevadí mi strávit celý den u kuchyňské linky. Ty syté a nové chutě, nadýchané koláčky a poctivé vývary za to stojí. Někdy se nad ránem probudím a ještě za tmy proháním mixér a probouzím k životu troubu. Pro dobré jídlo měl slabost i Přemek. Myslím, že muffiny, které jsem donesla na romantický piknik v zámeckém parku, velkou měrou urychlily rozhodovací proces.

Kostlivec

Seděl na gauči a sledoval televizi. První dny společného bydlení se ničím nelišily od vyčpělého manželství, ale ne každý den musí být posvícení. Naservírovala jsem dančí guláš s cuketovými knedlíky a sladké pusinky. Spokojeně jsem se svalila do křesla a začala podřimovat. Z lehkého spánku mě ale vyrušil šramot v kuchyni. Zvedla jsem se a potichu se přiblížila k lince. Přemek byl nakloněný nad hrnec a vylizoval zbytky omáčky a z plechu okusoval ulámané konce kokosek. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a protočila oči. "To ti nestačila porce? Nech to být!" Na chvíli se zastavil, ale pak jen pokrčil rameny a dál sezobával drobky z linky. Dělá to každý večer, talíře po něm netřeba dávat do myčky (snad jen pro můj dobrý pocit). 

Bavíme se, cestujeme, rozumíme si, trávíme spolu všechen volný čas. Ale jak se přiblíží večeře, napětí by se dalo krájet. Hádka střídá hádku a fígle, jak ho toho ostudného zlozvyku zbavit, neberou konce.

Poslední kapka

Je víceméně jedno, kde jsme. Udělal to na návštěvě u mých rodičů, na narozeninové oslavě synovce i při snídani v maďarském hotelu. Není nic trapnějšího. Seděla jsem u stolu, popíjela kávu a snažila se spořádat misku s uzeným lososem, když jsem se skutečně zastyděla. Číšník chtěl zrovna odnést tácy po klobáskách a sýrovém pečivu, když ho Přemek začal lámanou angličtinou přesvědčovat, aby ještě chvíli počkal. Zmatený muž se pro jistotu vzdálil a okénkem z kuchyně anomálii z Čech pozoroval. Přítel se naklonil a vyluxoval všechny drobky i tuk. Bylo to nechutné, ale pobavil všechny hosty i personál. Takovou hádku jsem ještě nezažila. Je to už měsíc a já se přes to ještě stále nepřenesla. A nevím, jestli vůbec chci.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky