Na všechny nástrahy společného bydlení a života se podívejte do galerie!

Jistota

Po pár měsících vztahu jsem neplánovaně otěhotněla a on nabyl dojmu, že jsem se zaháčkovala a nebudu mít odvahu na rozchod. Malé jsou dva roky a všechna starost a péče o ni je na mně. Může brečet, vztekat se, prosit o jeho přítomnost, ale všechno je marné. Od sledování hloupých pořadů a displeje telefonu ho ani dítě neodláká. Mám ještě dvě pubertální dcery z předchozího vztahu, a tak se pro tři děti a jednoho lenocha hodně nadřu. Ale co, vždycky jsem chtěla velkou rodinu.

Něco se děje

Problém je v tom, že se nemůžu ani slůvkem otřít o jeho chabou kondici a pivní pupek. Začne se rozčilovat a urážet mě. Myslím, že mu trpím hodně výstřelků, ale to, že už jsme přes rok a půl neměli sex, už mi začíná přerůstat přes hlavu. Už několikrát jsem ho posílala k lékaři, který by zjevnou infekci včas zastavil a předepsal mu protizánětlivé léky nebo antibiotika, ale nechce o tom ani slyšet. Štítím se ho, je to nechutné a mokvá to, dokonce to prý provází i palčivá bolest. Slušně jsem ho žádala, prosila se slzami v očích, vyhrožovala jsem mu. Nic nepomohlo. Sedí, pije a skuhrá. Sex jsem mu za celou dobu našeho vztahu neodepřela, potrpím si na divočinu. O to víc mě mrzí, že ani kvůli mně a společným chvilkám v posteli nechce dát svoje zdraví do kupy.

Chyby a přešlapy

Má pravdu v jednom, nemám odvahu na rozchod nebo nevěru. Na to jsem ještě stále příliš zamilovaná a věřím v lepší zítřky. Ve slabé chvilce jsem se ale nechala na pár dní unést a navštívila chat s peprnou diskuzí. Přítel na to přišel a připravil mi téměř nekonečnou přednášku, jak jsem nemožná. I já o něm vím pikantnosti, ale o těch se doma zarytě mlčí. Živí se jako taxikář a své zákaznice baví a často si na ně bere kontakt. S jednou se dokonce několikrát setkal a byl s ní ve spojení. Na ty zprávy plné pusinek a těšení nikdy nezapomenu.

Nechci ho opustit, ani nevím proč. Ale zasloužím si chlapa, kterému stojím za trochu dřiny a návštěvu lékaře. Vím, že je v našem vztahu hodně toxického, ale mávání bílou vlajkou při první překážce nemám v povaze.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.