Japonští nindžové mohli vážit maximálně 60 kilogramů, klíčová byla jejich strava

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (13)

Nindžové – tajní japonští zabijáci a špióni, nebyli bájnými postavami, ale skutečnými bojovníky z masa a kostí. Co vše museli pro své umění obětovat a dodržovat? Nindža může vážit nejvíce 60 kg! Odkud berou tito subtilní muži sílu na zdolání tak fyzicky náročných pohybů, při kterých se všem tají dech? O jejich stravě toho moc napsáno nebylo, přitom to, co tento japonský bojovník pozře, se zdá býti klíčové.

Návod, jak konečně zhubnout, najdete v galerii.

Nindžové v historii a fikci

V historickém kontextu se první zmínky o nindžech objevují od 6. století za vlády císařovny Suiko. Označení nindža mohli užívat pouze mistři, kteří ovládali umění sinobidžucu (od šinobi – doslova vkrádat se). Dnes se toto umění nazývá nindžucu, tedy umění špionážních strategií. Nindžové se však musí učit i spoustě jiným dovednostem, sebeovládání, trpělivosti, různým bojovým technikám, manuální zručnosti, řemeslům, zpěvu i tanci.

Mezi základní strategické činnosti nindžů nepatřil boj se silným protivníkem. Do boje s nepřítelem se moudře pouštěli až tehdy, když zredukovali vojenskou sílu nepřítele. V dobách míru se umění nindžucu nazývá „průnikem z dálky“, zatímco v dobách války „průnikem z blízka“, kdy nindžové neustále shromažďovali a vyhodnocovali mentální schopnosti nepřítele, počty zbraní, analyzovali jeho sílu ve všech ohledech a přemýšleli nad způsoby jak nepřítele porazit, nikoliv bojovat s ním přímo.

Od komiksových představ nindžů oplývajících nadpřirozenými schopnostmi je skutečné umění nindžucu postaveno na reálných lidských možnostech a schopnostech, byť to tak nevypadá. Nindžové jsou také opředeni celou řadou legend a mýtů, které mnohdy popírají fyzikální a přírodní zákonitosti.

Jediná kapka potu může zradit

Nindža není jen umění bojovat a strategicky pronikat k nepříteli, je to životní styl. Těmito bojovníky se mohou stát jen fyzicky silní a psychicky odolní jedinci. Nejlepší z nejlepších. Nenápadný pohyb krajinou bez zanechání zvukové i pachové stopy je jejich základní dovedností. Tělesnou hmotnost si nindžové musí udržovat kolem pouhých 60 kilogramů a méně. Aby jeho tělo přes kůži nevylučovalo nežádoucí pachy a zachoval si nejlepší možnou fyzickou i psychickou kondici, neobsahuje jeho jídelníček maso, ryby, mléčné potraviny a aromatické koření a cukry v jakékoliv formě. Vyhýbá se také luštěninám, jejichž trávení se neobejde bez akustických projevů, jež by mohly nindžu v akci prozradit.

Jídelníček je postaven na celozrnné rýži a zelenině. Mezi další potraviny patří proso, pšenice a ostatní zrna, brambory. Dále houby, moruše, kaštany, sladké kaštany, muškátové a piniové ořechy, křepelčí vejce. Ze své striktní životosprávy nemohou ustoupit ani v průběhu plnění úkolů a cestování, proto nikdy nezapomínají na sušenou rýži.

Na žízeň a hlad stačí jen dvě malé koule

Nindžové na svou kořist museli vyčkávat v úkrytu několik hodin i dnů. Nemohli být ověšeni batohem plným jídla a pití. Museli si vystačit jen s malými „koulemi“. Na žízeň používali rozdrcenou dužinu ze švestek ume, přidali žitný námel (houby rodu paličkovice, které rostou na planě rostoucích travinách), cukr krystal a z toho všeho uhnětli kouli. K potlačení žízně také používali velmi slané a kyselé nakládané plody meruňky japonské, tzv. umeboši.

Proti hladu si vyráběli kalorické bomby, většinou z mrkve, pohankové a pšeničné mouky, škrobnatých hlíz smldince nazývaných jamy, kořene lékořice a rýžové mouky. Rýžová mouka se tři roky macerovala v sake (alkoholickém nápoji z několikanásobně fermentované rýže). Když sake vyschlo, celá směs se splácala do koule o velikosti broskve. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky