Vážená redakce,

můj problém se vám možná nebude zdát nijak dramatický, ale jsem z něj opravdu nešťastná a nevím, s kým bych si o tom promluvila. Máme s manželem dceru, která se právě dostává do puberty a můj manžel jí neskutečně podrývá sebevědomí.

Ačkoliv je to poměrně vzdělaný muž a starostlivý otec, má poněkud nižší sociální inteligenci. Často mluví rychleji, než myslí (asi), hodně lidí ve svém okolí naštval svou neomaleností a příliš otevřenou mluvou. Je to v podstatě nešťastná povaha, věřím, že to nedělá schválně, nicméně jeho chování mi vadí. A to čím dál víc.

Se synem to ještě nebyl takový problém. Měli své chlapské řeči, i když i tam myslím, že šli někdy za hranici (žena patří k plotně - hahaha, jen chlap může správně a logicky rozhodnout atd.), ale nyní mi jeho komentáře doslova hýbou žlučí (opravdu mám někdy i fyzické bolesti břicha).

Před dcerou neustále hodnotí různé ženy (hele, ta má kozy jako vozy) a doprovází to vysvětlením, že správná žena musí mít prsa a že každý chlap si ženu vybírá podle prsou atd. Ano, vím, že to tak ve většině případů je, o tom teď nechci tady polemizovat, ale vadí mi způsob, jakým to prezentuje.

Před našimi dětmi jsme o sexu mluvili vždy celkem otevřeně, ale kultivovaně (tedy já). Když dcera dostala první menstruaci, byla na to připravená a nebyl s tím žádný problém. Také naše dialogy o tom, kde se berou děti, jak vznikají a jak se rodí, proběhly myslím velmi dobře. Jsem v tomto směru na sebe docela pyšná. Ale nyní mám celkem oprávněné obavy, že pokud ji příroda neobdaří ženskými vnady, bude mít z toho kvůli svému otci doživotní mindrák.

Já bych tedy měla. Vlastně ho i mám. Z manžela, ne z otce. Ne že bych to kdovíjak řešila, ale jsem už dospělá žena. Jeho řeči mě zastihly ve věku, kdy už rozlišuji věci podstatné a méně podstatné, ale vidím u dcery, jak se pozoruje, jak se snaží dostat do toho měřítka, které jí nastavil její otec. Ten jí navíc neustále peskuje a nikdy nepochválí. Už jsi umyla nádobí? Zase ne atd. Když se dcery zastanu, je z toho jen hádka. Opravdu nevím, co dělat.

Co si o tom prosím myslíte?

Děkuju, Kamila

Přečtěte si