Milá Kamilo,

všechno nasvědčuje tomu, že máte doma muže, který není ani tak svérázný, jako se spíš snaží být „výsostně samčí“. Já sám jsem takových chlapů potkal v životě spousty - jsou jich plné hospody, fabriky, ba i úřady a jistě i parlament a senát a za určitých okolností a v určité společnosti všichni vedou tytéž řeči: ženská, která se nedrží u plotny a nemá - s prominutím - kozy, je k ničemu.

  • Otázka je, jestli ti, kdo tohle říkají, si to také ve skutečnosti myslí.

Mám za to, že ne - nebo alespoň ne všichni. Podobné žvanění je odedávna součástí folklóru a patří k pivnímu humoru, který bývá - jak známo - bez vtipu. Často jde totiž jenom o to, najít „s chlapama“ nějaké společné, nezávazné, nekomplikované téma, které zavání - řekněme - archetypální mužností a naopak nezavání hádkou a u něhož někdy i zamrazí v podbřišku.

  • Co si budeme namlouvat, ženy to mají podobné a když na to přijde, při debatách nad kávičkou a dvojčičkou bílého se nakonec všechny shodnou na tom, že mají doma líné lemply a ten sex už taky nestojí za moc. A taky to leckdy není pravda.

Jenže Vás, milá Kamilo, trápí to, že manžel vytahuje svá „maskulinní esa“ z rukávu před dcerou. Může to být problém, ale taky nemusí - záleží na
psychickém ustrojení Vaší dcery. To ovšem nic nemění na tom, že manželovy kecy (omluvám se za to neomalené slovo, ale jsou to kecy a nic jiného) jsou nevkusné a svým způsobem ubohé. Já myslím, že tady nepomůže „vlídná domluva“, „konzultace s odborníkem“ a ani vysvětlování dceři, že „taťka to tak nemyslí“.

Moje sousedka Kulhánková, která má se svým manželem (je to podobný týpek jako Váš muž) čtyři dcery, už ví své. Když u nich doma přijde řeč na „plotnu“ a na „kozy“, utrousí: „Drž hubu.“ A pan Kulhánek vztekle zaleze na půl dne do dílny, přerovnává šroubky, hrabe se v karburátoru nebo letuje Ferdu Mravence z měkkého drátu a proklíná neblahý osud za to, že mu nadělil pět meger. Ale aspoň nějaký čas neprudí.