Děti? Děkuji, nechci! Jak se vypořádat s tím, když se rozhodnete zůstat bezdětné

„Nechceš mít děti? No, ty jsi sobec! Proč?“ znějí věty mířící k ženám, které se cíleně rozhodly žít jako bezdětné. Proto, že na ně nepřišly mateřské touhy, že usoudily, že nejsou schopny vychovat potomka, že měly s životem jiné plány… Neznamená to, že děti nesnášejí a samy jsou divné a méněcenné. Přesto bývají terčem útoků.

Tolerance je v této sféře u nás slabá. Žena, která se rozhodla (ne ze zdravotních důvodů) nemít děti, je podle mínění většiny „proti přírodě“. Model ženského žití - studium, svatba a hlavně děti - se, pravda, změnil. Mnohé do něj mezi studium a svatbu vložily kus pracovní kariéry a pak zařadily děti. Už to značí pokrok, ale vynechat děti úplně je příliš. Přitom jde o nezadatelné právo, svobodnou volbu každé. Žijeme v 21. století! Podle demografů se u nás stane bezdětnost normou jako ve vyspělém světě a děti nebude mít pětina žen.

Touha se nekonala

„Nemám problém o tom mluvit. Jsem se svým postojem ženy bez tužeb po dítěti srovnaná,“ říká Zuzana P. (50), sympatická asistentka klientského servisu z Prahy. Jak zjistila, že její život děti nebudou provázet? „Mám dojem, že to ve mně vůbec nijak nezrálo. Fakt, že děti nechci, jsem vnitřně věděla snad už na konci základní školy. V té době se zdaleka neřešilo, jaký budu mít život, skutečně šlo o pocit,“ vysvětluje. Sama je ze tří dětí-holek a všechny jsou bezdětné. „Sestry byly výrazně studijně-vědecké typy, takže studovaly, co šlo. Naši vůbec kladli důraz na vzdělání,“ směje se ta, která z vysoké technické v posledním ročníku zběhla. „Na rozdíl ode mě sestry s dětmi celý život pracují a milují je. Nechci natvrdo říct, že nemám děti ráda, ale je fakt, že jim nerozumím, a bůhví proč od nich očekávám, že se budou chovat  rozumně‘. Vím, že to nejde, že jsem taky byla dítě… Ale je to jedna ze zapeklitostí, která mě v životě potkala.“ Když se Zuzany ptáte, zda bylo těžké , hledat partnera, který by byl s jejím postojem srozuměn,krčí rameny. „Partnerské vztahy  jsem nechala plynout přirozeně bez toho, abychom řešili děti. Dlouho jsem byla zralá na vážný vztah a rodinu. Dlouho jsem partnera nehledala a potom se mi ani nedařilo najít takového, s nímž bych děti toužila mít, což mi vlastně vyhovovalo,“ přiznává na rovinu, že ve vztazích se k dětem dobrat nesnažila. „Manžela jsem potkala ve zralém věku, bylo mi 43 let. Má dítě z předchozího manželství a na společném potomkovi netrval. Byla sice doba, kdy si ho přál, ale ne striktně. Protože ho skutečně miluji, bylo by pro mě složité, kdyby dítě vehementně chtěl,“ uvažuje nahlas  žena, která blahořečí rodičům, že dcery do ničeho nenutili, ani do vnuků. „Spíš jsme na nich viděly, že uživit nás, pro ně nebylo lehké. I to nás mohlo ovlivnit.“

Výmluvy sobců?

Pohledy na ženy, které se vzdaly biologické šance mít dítě, jsou odlišné. Jedni tvrdí (mezi nimi i mnozí psychologové), že u řady z nich vůbec nešlo o cílený záměr, jen prostě nenašly v reprodukčním období správného partnera. Takových žen je skutečně mnoho, ale ne všechny (si) tu příčinu přiznají. Bývalá moderátorka a tisková mluvčí Eva Jurinová patří k výjimkám: „Jsem fatalistka, takže si říkám, že jsem je prostě mít neměla… Ale nemít děti bývá v očích některých lidí větší prohřešek než takový podivný druh mateřství, kdy se žena dítěti dostatečně nevěnuje,“ připojila jistou pravdu k vysvětlení svého „nestihnutí“.

Je ovšem třeba vnímat rozrůstající se skupinu těch žen, které k dětem nenašly citovou vazbu, a těch, jimž nemít děti velelo svědomí: nechtějí je do této doby přivést, nechtějí někoho nesprávně vychovat. I ty občas okolí znectí tvrzením, že jde o zástupný důvod. Diskusní fóra obecně bezdětné nešetří. Řada účastníků si neodpustí poznámku Kdyby tak uvažovali tví rodiče, huso, tak tu nejsi! nebo Až budeš sama, budeš zlá stařena, co? Kdo ti bude vydělávat na důchod?, případně Ženská, co nechce děti, je sobecká kráva! „Nové, odpovědné a možná smutné je rozhodnutí žen k bezdětnosti z ekonomických důvodů. Při pohledu na podporu rodiny a mateřství v Česku je chápu, ač i to může být - a je - napadáno jako sobectví,“ říká sociolog Petr Freiman: „Život bez dětí může být skvělý, plný. Nevnímejme ho jako odsouzeníhodný.“

Válcující kariéristky

V Německu a Rakousku zůstává dobrovolně bezdětných až 20 % žen, bezdětných párů přibývá i v USA. V západních zemích bezdětnost není takovou tragédií jako u nás. Tady je cíleně bezdětná žena většinou chápána jako bezcitná kariéristka. „Když mi Bůh sestrojoval mozek, zřejmě do něj místo mateřského instinktu vložil gen opatrování psů. Bez legrace… Když se dívám na děti svých známých, necítím emoce. A mluvím s nimi jako s dospělými bez ohledu na věk,“ řekla k faktu, že nemá děti, Alena Šafratová, ředitelka a zakladatelka Školy stylu. Odvážně sdělila, že byla několikrát těhotná a vždy se rozhodla pro interrupci. Osobitou dlouhovlásku přivádějí v údiv důvody známých a přátel, proč si pořizují děti, typu: Kdo se o tebe postará ve stáří? „Slyšíte ten alibismus? Pořídím si živou lidskou bytost, abych na ni dnem jejího narození nanesla tíhu svého bytí?“ polemizovala před časem v časopisu Moje psychologie. Takže když se jí někdo ptá, proč nechce děti, odpoví spíše nadsázkou: Na mě není nic reprodukování hodného, atp. Možná, že by ji mnohý šoupnul do kategorie kariéristka (kariéru skutečně rozjela), ale to není pravý důvod jejího postoje. Obdobně to „mají“ advokátka JUDr. Renata Vesecká, operní pěvkyně Eva Urbanová a další úspěšné bezdětné... Jejich vnímání rodiny je jiné, širší. Čelem se k té otázce postavila zpěvačka Heidi Janků: při (nelehkém) rozhodování o dítěti a kariéře dala přednost práci.

Přijde to na každou?

„Říká se, že touha po dítěti na ženu přijde věkem. Někdy včas, někdy je na vlastní pozdě, ale nebral bych to jako pravidlo,“ konstatuje sociolog. Gynekologové jsou v tom ohledu drsnější, dle mnohých „odkladačky“, jimiž jsou hlavně vysokoškolačky, reagují prostě pozdě…

„Čekala jsem, zda ten pocit přijde ve třiceti, čtyřiceti, nepřišel ani v padesáti,“ líčí Zuzana Piše a otevřeně přiznává: „Vychovat člověka mi přišlo odjakživa jako příliš velká zodpovědnost!“ Přestože se svým názorem netají, bezúčelně ho nevyhlašuje, vnímá ho jako osobní věc. „Mluvím o tom v případě, že se někdo ptá, jinak nemám potřebu provádět hluboké analýzy a cokoli vysvětlovat. Navíc mám kliku na lidi. V té souvislosti mi totiž nikdo neklade netaktní otázky, a kdyby přece, chápu, že je zvědavý, odpověď mám po ruce: Pocit mít dítě ve mně nikdy nebyl.“ Osamění na stará kolena? Toho se Zuzana nebojí, ví, kolik lidí s kupou dětí je samo a potomci po nich nevzdychnou... Tento protiargument nebere ani Eva Jurinová: „Chcete-li vědět, jestli se bojím osamělého stáří, tak to může potkat i matku tří dětí s kopou vnoučat… Od moudrých lidí slýchám, že dobré přátelství na celý život je větší jistotou než děti,“ řekla.

Branže odpouští!

Cílená bezdětnost není vymoženost dneška. Bezdětné herečky byly i  za první republiky, spisovatelky…… S tím souvisí skutečnost, že v umělecké branži se to bere normálněji a lidé onu „jinakost“  umělkyním více odpouštějí. Nicméně ani ony vždy neobětovaly mateřství kariéře. Třeba herečka Jiřina Jirásková k tomu v pokročilejším věku řekla: „Já děti nechtěla, zdálo se mi, že v té společnosti, ve které žiju, bych dítě asi nemohla vychovat tak, abych za to mohla převzít zodpovědnost… Byl to krutý omyl!“

Děti si dnes nepořizují advokátky, lékařky, právničky, novinářky… Důvody jsou různé. „Děti miluju, vždycky jsem jich měla (a mám) kolem sebe spoustu. O osmnáct let mladší sestru, o něco starší sestřenice a bratrance, pak ratolesti kamarádů. Vlastně jsem si bokem vychovala spoustu dětí, které šlo vracet… Na vlastní nebyla odvaha a nepřipadaly mi jako smysl života. Zpětně: kdyby byly, nemohla bych pomoct tolika lidem, jako se mi podařilo. Každý má poslání,“ říká s nadsázkou 48letá žurnalistka a dodává: „Nechci, aby to znělo cynicky pro ty, které děti mít chtěly, a nemohly. Mimochodem, vážím si každé ženské, která vychovala slušňáka, který ji má rád, dokáže jí to naznačit a něco umí. Klobouk dolů!“

PRACOVNÍ NEVÝHODY BEZDĚTNÝCH ŽEN

* Jsou bez daňových odpočtů na děti.

* Často v práci sedí déle než maminky (někdy po dohodě).

* Většinou podřizují dovolenou kolegyním s dětmi.

KDO JE ŠŤASTNĚJŠÍ?

Dvě zahraniční studie (USA a Velká Británie) řeší, zda jsou šťastnější bezdětné páry, nebo rodiče. A výsledek? Britská Open University dospěla k tomu, že bezdětní si víc cení partnerství, víc toho pro vztah dělají a jsou spokojenější. Mezi muži byla skupina bezdětných trochu šťastnější než otcové, u žen naopak. Ze studie Princetonské univerzity a univerzity Stony Brook vychází, že rozdíl mezi spokojeností rodičů a bezdětných párů je minimální. Jen u rodičů jsou výraznější výkyvy mezi horšími a lepšími fázemi života - zažívají větší radost a euforii, ale i větší stres a negativní emoce.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky