Vlasta Fialová: Choulostivou scénu v Divé Báře za ni musela zahrát dublérka

Vlasta Fialová
Vlasta Fialová

Vlasta Fialová dosáhla úspěchu, aniž by se musela zaprodat nebo prezentovat jako sexuální symbol své doby. Byla jiná, nezapomenutelná.

V roce 1928 se do brněnské divadelní rodiny narodila Vlasta Fialová. Drtivá většina herců kočovala po republice i daleko za hranice, bezhlavě brala angažmá od Ostravy po Aš nebo přeběhla k filmu. Vlastě však přirostlo její rodiště tak moc k srdci, že ho nedokázala za celý život opustit. Dalo jí vše, co potřebovala.

I když po absolutoriu na Státní hudební a dramatické konzervatoři působila několik let v Opavě a dva roky žila v Olomouci, Vlastiny cesty vedly vždy zase do Brna, kde zůstala do konce svého života a stala se čestnou členkou tamního Státního divadla. 

Na míru

Vlasta Fialová se nebála výzev a dokázala sehrát dramatické i komediální role. Její repertoár je prošpikován tím nejlepším, co český film a divadlo nabízí. Rok 1949 a adaptace povídky Boženy Němcová Divá Bára vystřelil Vlastu mezi hvězdy první velikosti. Role se zhostila s nebývalou přirozeností. Pro ztvárnění vesnické a nespoustané dívky nebylo lepší volby!

Vlasta Fialová

Konkurz nedopadl podle představ, kvůli vlakovému zpoždění nedorazila včas, nebyl čas na úpravy ani přípravu. Přesto se po týdnu dočkala telegramu s kladnou odpovědí. Film začínal choulostivou scénou v jezeře. I když puritáni poukazují na nevhodnost takového ztvárnění a Vlasta musela kvůli své neplnoletosti využít dublérku, film navštívilo přes pět milionů diváků a prodal se daleko za hranice, kde se jeho sláva šířila jako mor.

A tak se začal psát příběh "Divé Vlasty", která proplouvala životem jakoby mimochodem, ale vždy s úspěchem a zárukou toho nejlepšího.

Divadlo, láska na celý život

Po úspěchu Divé Báry byla téměř ze dne na den Vlasta Fialová v hledáčku všech filmových režisérů. Neodmítala je, ale ve skutečnosti její srdce stále tepalo pro divadlo. A tak se vracela na malé scény, kde za svůj život ztvárnila přes dvě stovky nezapomenutelných rolí.

Jako pedagožka působila na JAMU, mihla se světem dabingu, pracovala pro český rozhlas a v roce 1964 získala titul zasloužilé umělkyně. Nezanedbávala ani svůj osobní život. Krátké manželství s Jiřím Tomkem stojí za zmínku snad jen kvůli synovi stejného jména, ale životním partnerem se stal její divadelní kolega Zdeněk Kampf, kterého přežila o téměř deset let.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky