Adina Mandlová se narodila jako čtvrté dítě inspektora státních drah a dostala jméno Jarmila Anna Františka Marie Mandlová. Byla vymodlená holčička a její tatínek, který jí dal přezdívku Adina, kterou používala celý život, se o její výchovu staral výhradně sám. Všichni museli malé Adince vykat, zatímco ona odpovídala tykáním. Od čtyř let hrála na klavír a těšila se na svou skvělou budoucnost, kterou jí její otec prorokoval. Idylka ale skončila po osmi letech, kdy otec zemřel. Adina přišla o výsadní postavení, což nesla velmi špatně. Maminka, která byla na celou péči o děti a domácnost sama, si nacházela různé strýčky a Adina, která byla dlouho zvyklá žít si jako v bavlnce, se trhala ze řetězu. Nakonec ji její matka a matčin tehdejší partner v jejích 16 letech poslali do dívčího internátu v Paříži, aby si zlepšila francouzštinu a němčinu. Tam Adina otěhotněla, absolvovala potrat a z penzionátu ji vyhodili.
Vrátila se do vlasti, pracovala jako sekretářka, přivydělávala si jako modelka a pošilhávala po vyšší společnosti. Nakonec se jí podařilo získat kontakty k filmu, a když začala chodit s Hugo Haasem, otevřely se jí dveře studií dokořán. Haas pak prchl před nacisty do Ameriky, ale herečka sama dlouho nezůstala. Našla si bohatého podnikatele Freda Scheinera-Svítila, který byl ženatý a svou ženu odmítl opustit, navzdory tomu, že Mandlová s ním čekala dítě. Od Adiny se vrátil k manželce a ta na to zareagovala pokusem o sebevraždu, kterou sice přežila, ale přišla o dítě.
Poté, co se z pokusu zotavila, vrátila se zpátky do divokých radovánek, někdy tehdy údajně vznikla průpovídka, že "Baarová má oči mandlové a Mandlová oči barové". Milovala výzvy a částečně prý z rozmaru se provdala v 31 letech za malíře Zdeňka Tůmu, který měl levicové smýšlení. Adina si tím také chtěla vylepšit pověst. Moc se jí to ale nepovedlo, manžela po roce dohnala k sebevraždě a po válce byla obviněna z kolaborace a umístěna do pankrácké věznice. Pro řádný soud však nebyl dostatek důkazů a tak byla po několika týdnech propuštěna. I přesto se do novin usmívala a když měla drhnout špinavým hadrem pankrácké chodby, dělala to s elegancí sobě vlastní.
Po propuštění z vězení se chytila válečného pilota Josefa Kočvárka, díky kterému získala pas a vízum a odjela do Anglie. Tam se s ním téměř ihned rozvedla. Následovala další svatba, samozřejmě s bohatým obchodníkem Geoffreym. Manželství se však neobešlo bez hádek a žárlivých scén a skončilo po dvou letech. Její herecká kariéra vzala za své, v zahraničí se nemohla uchytit a hrála jen velice malé bezvýznamné role.
Pověst si pokazila sama.
Aby toho nebylo málo, Adina onemocněla tuberkulózou a několik měsíců se léčila ve Švýcarsku, kde se jí moc líbilo. Po uzdravení začala pracovat pro exmanželova přítele, módního návrháře Bena Pearsona, kterého si později vzala. Šlo o hodného muže, homosexuála. Více než láska a vášeň je spojovalo velmi silné přátelství a to, že si byli velmi podobní. Ačkoli Adina ve svém životopisu tvrdí, že s Benem spolu intimně žili pravidelně a ona byla jediná žena, která v něm jeho homosexualitu zlomila, málokdo jejím slovům věří. Podle hereččina a návrhářova okolí si spíše navzájem tolerovali milostné avantýry. S Benem strávila 37 let, až do jeho smrti v roce 1990. O nudné soužití rozhodně nešlo. Adina se věnovala sochařství a nějakou dobu žili s Benem na Maltě, kde je v ulici, v níž žili, pamětní deska. (Nikoli na jejich domě.)
Během života přišla o jednu ledvinu, ještě jednou se pokusila o sebevraždu a zahrála si v seriálu s Rogerem Moorem. Domů do Československa se vrátila až po Benově smrti v roce 1991 a to navzdory svému chatrnému zdraví a pokročilému věku. Ondřej Suchý se chystal natočit dokument o jejím životě, protože její paměti Dneska už se tomu směju, které vydala díky Josefu Škvoreckému a jeho 68 Publishers v Kanadě, vyvolávaly mnoho otázek. Bohužel zemřela krátce před začátkem natáčení v Dobříši, ve věku 81 let.
Úmrtní list byl vystaven na jméno Jarmila Pearson, její poslední přání bylo nemít žádný obřad a rozhodně nebýt pochována k otci ani k matce. Její popel byl rozprášen na loučce vedle krematoria v Blatné. Ať už máme na Adinu jakýkoli názor, kvůli jejím četným avantýrám, údajnému paktování se s nacisty, i kvůli mnoha dalším záležitostem, je to žena, jejíž jméno zná celé Česko, její tvář vytvořila nespočet takřka kultovních rolí a vlastně nám nezbývá než ji litovat... Žena, která celý život toužila prakticky jen po lásce a vlastní rodině, jen na to šla trošku špatně.