Bílá Masajka: Co dnes dělá žena, která se zamilovala do domorodého válečníka

Zdroj: shutterstock
Více v galerii
Prohlédněte si všechny fotografie (7)

Svým neuvěřitelným životním příběhem, který zprostředkovala světu v autobiografické knize, podle níž byl později natočen i stejnojmenný film, ohromila svět. Co dělá jejich protagonistka nyní a jak zpětně vnímá skutečně výjimečnou část svého života?

Od začátku

Corinne Hofmann neměla lehký životní start, přesto by jistě nikoho nenapadlo, jakým způsobem se její osud vyvine. Vyrůstala na švýcarské horské samotě v rodině Francouzky a Němce, jehož rodina byla v rámci poválečného odsunu vystěhována z Krušných hor, z míst, která v 70. letech zalila přehradní nádrž Přísečnice.

Bezhlavě zamilovaná

Corinnini rodiče se rozhodli spojit svou budoucnost se Švýcarskem. Jejich postavení tam nebylo snadné, jako cizinci museli o místo ve švýcarské společnosti tvrdě bojovat, peněz nebylo nazbyt, přísný otec dbal na to, aby se hospodařilo co nejšetrněji. Vytoužené hračky si Corinne s bratrem obstarávali tajně prohledáváním místní skládky. Corinne se vyučila prodavačkou a postupně se vypracovala na majitelku svatebního salonu. Díky své vysoké postavě, kvůli které byla často terčem posměchu vrstevníků, získala zkušenost s modelingem, byť na lokální úrovni. Do té doby byl její životní příběh celkem běžný.

To vše se změnilo roku 1986, kdy se svým tehdejším přítelem Marcem přijela na dovolenou do Keni. Tam se setkala s domorodým válečníkem Lketingem a její život nabral dramaticky směr. Corinne se zamilovala na první pohled, rozhodla se všechno opustit a s mužem svého života žít v podmínkách naprosto odlišných od všeho, co je pro Evropany zcela samozřejmé. Následoval rozchod s přítelem, Corinne se ještě vrátila do Švýcarska, ale jen proto, aby prodala své věci, sbalila se a s utrženými penězi se vrátila do Keni.

Vyhledala svého vyvoleného a společně se usadili v jeho vesnici, v chýši z kravského trusu, bez infrastruktury, vody a lékařské pomoci. Často neměli ani co jíst, přesto se Corinne za Lketinga provdala a porodila dceru Napirai. Otevřela si stánek s potravinami a suvenýry. Bohužel v manželství to začalo brzy skřípat, ohrožovala je Lketingova žárlivost a závislost na droze khat. Kulturní rozdíly se začaly projevovat naplno. Situaci čím dál více komplikoval Corinnin zdravotní stav, především opakované ataky malárie. Když byl dceři rok a půl, Corinne si uvědomila, že to nechce dál snášet. Vrátila se i s dítětem zpět do Švýcarska, podařilo se jí dosáhnout rozvodu.

Ohlédnutí 

Dnes Corinne žije ve švýcarských horách na italském pomezí a kromě psaní, které je pro ni určitým druhem terapie, vede penzion. Do Afriky se ještě několikrát vrátila, například při natáčení filmu podle své slavné prvotiny. Po ní se ke svým africkým zážitkům obrátila ještě ve třech dalších knihách. Ve své zatím poslední knize, Dívka se žirafím krkem, popisuje své nepříliš radostné dětství a dospívání v uzavřené švýcarské společnosti.

Na Afriku vzpomíná s láskou, dodnes udržuje se svými africkými příbuznými dobré vztahy a finančně je podporuje, třebaže nejbližší vztah měla se svojí tchyní, která již zemřela. Její manžel se znovu oženil a má další děti. Přestože říká, že nikdy neprožila tak silný vztah jako se svým keňským manželem, podobné dobrodružství Evropankám nedoporučuje. Po návratu do Evropy prožila ještě jeden dlouhodobý vztah, nyní žije sama. Stále atraktivní čerstvá šedesátnice se ale lásky nezříká, nic neplánuje a při svých pravidelných procházkách do hor přemýšlí, co zajímavého jí život ještě přinese. Její dcera vede na curyšském letišti kosmetický a kadeřnický salon, a třebaže Afriku a své příbuzné několikrát navštívila, svůj život tam si představit nedovede.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky