Past

Betty Love se s íránským lékařem Sayyedem Mahmoodym, který žil už několik let v USA, seznámila v roce 1974. Po svatbě se o tři roky později usadili v Texasu, v roce 1979 se jim narodila dcerka Mahtob, což persky znamená „Měsíční svit“. Mahmoodyovi se posléze přestěhovali do Bettyina rodného Michiganu a žili ve spokojeném manželství. Muž byl dvorný a pozorný, sžitý s americkou společností i kulturou. Vše se změnilo v roce 1984, kdy Sayyed, který se vrátil ke konzervativnímu pojetí muslimské víry, začal naléhat, aby se rodina přestěhovala do Íránu. Betty odmítla, neboť zde mezitím proběhla islámská revoluce, země se zcela uzavřela Západu a zavládl v ní striktní náboženský a Američanům nepřátelský režim. Přesto se nechala přesvědčit, aby do země zajeli alespoň na dvoutýdenní dovolenou. V létě 1984 tak rodina dorazila do Íránu, kde se ovšem šokovaná manželka dozvěděla, že se žádný návrat do USA neplánuje. Matka s dcerou žily v Íránu nedobrovolně 18 měsíců. Naštěstí se oběma podařilo za dramatických okolností uniknout přes hory do Turecka a posléze se dostaly zpět do Spojených států.

Ani po návratu do USA ovšem jejich útrapy neskončily a léta žily ve strachu z mužovy pomsty, přestože se Mahmoodyovi v roce 1989 rozvedli. Bezpečněji se mohly cítit paradoxně až po 11. září 2001, kdy byl Sayyed Mahmoody dán na seznam teroristů a nebylo mu dovoleno vstoupit na území USA. Zemřel v roce 2009 na selhání ledvin v Teheránu.

Jeden za všechny

Matka s dcerou se po návratu usadily v Michiganu. Betty o své zkušenosti napsala knihu Bez dcerky neodejdu, jež vyšla v originále v roce 1987, byla nominována na Pulitzerovu cenu a stala se mezinárodním bestsellerem. Knihou byl inspirován i film natočený v roce 1991. Na svou knižní prvotinu navázala pokračováním, kde popisuje nejen svůj další život v USA, všudypřítomný strach i frustraci z neschopnosti systému ji ochránit, ale sepsala příběhy dalších lidí se stejným osudem. I tato kniha vzbudila velký zájem čtenářů a Betty mediální známosti využila k pomoci lidem v podobných situacích. Spoluzaložila a předsedá organizaci, která se věnuje podpoře a ochraně dětí v kulturně rozdílných manželstvích, iniciovala změnu legislativy týkající se mezinárodních únosů. Na tato témata přednáší po celém světě, vystoupila v mnoha televizních pořadech. Její dcera Mahtob vystudovala Michiganskou státní univerzitu a pracovala v oblasti péče o psychicky nemocné jako nezdravotní personál. Práci však musela opustit kvůli závažnému chronickému onemocnění lupus, které jí bylo diagnostikováno v dětství a přežila jen díky experimentální léčbě.

Téměř třicet let poté, co se svou matkou opustila Írán, vydala autobiografickou knihu popisující jejich íránské zajetí a následnou adaptaci zpět v USA jejíma očima. Kniha se těšila velkému zájmu, ale dívka přesto neplánuje stát se profesionální spisovatelkou. Se svou matkou mají chuť napsat společně kuchařku. Otci, kterého od útěku z Íránu už nikdy neviděla, prý odpustila, ale ztratila v něj důvěru.