Změny po porodu jsou náročné. V galerii najdete inspiraci, jak se s nimi rychle poprat.
Dětství
Trápí mě jedna velmi osobní záležitost. Od té doby, co mám děti, si hodně uvědomuji, že mi chybí máma. Tátu podváděla už od začátku. Když mi byl ale rok, sbalila se a odešla za milencem. Toho si později i vzala. Dokojila a zmizela. Táta mě vychovával sám a hodně mu pomáhala moje babička. Po letech si našel partnerku. Nemusím asi vyprávět, že jsme neměli dobré vztahy. Dodnes v nás zůstala divná pachuť, ale obě se kvůli tátovi snažíme spolu vycházet.
Prázdno
Máma se o mě nezajímala. Přesto se mi po ní stýská. Chybí to jedinečné pouto a mateřská láska. Už je ale bohužel pět let mrtvá. Mám dvě děti ve věku tří let a devíti měsíců, nikdy je tedy nepoznala. Když je ale vidím a vím, jak mě potřebují, ubíjí mě to. Nechápu, jak mě mohla opustit a vymazat ze svého života. Asi u ní nefungovala mateřská láska.
Kdyby
Pořád na to ale myslím a představuji si, jaká by byla, jaké bych měla dětství, jaká by byla babička. Před lety jsem to moc neřešila, ale s dětmi je to jiné. Nenapadlo by mě, že mě to tolik poznamená a bude mi v životě tak moc chybět. Ne přímo ona, ale ta láska, na kterou jsem měla nárok.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
