Partnerova rodina bývá častým zdrojem sporů. Nahlédněte do galerie a osvojte si pár triků, jak s nimi vyjít.

Dohoda vs. realita

Často sedávám v křesle, dívám se na spící dceru a se slzami v očích vzpomínám, co za muka jsem prožila u porodu. Zdravotnický personál neměl chybu, ale partner selhal na plné čáře. Byl to magický den, kdy jsem po devíti měsících konečně ucítila teplo dětského tepla a přivinula malé a z šoku třepající se tělíčko na svou hruď. Už dlouho před porodem jsme s partnerem řešili, jak bude celý proces probíhat. Když ale došlo na lámání chleba, všechno bylo najednou jinak.

Zlý sen

Jen mi sestřičky donesly věci na převlečení, přítel začal couvat a měnit to, co bylo předem dohodnuté. Asi bych to respektovala, chápu, že někdo nemá sílu být na porodním sále, ale já jsem se celé těhotenství třepala hrůzou a podporu jsem v osudnou chvíli zkrátka potřebovala. Kdyby mi to řekl už dřív, požádala bych svou maminku, která si tím prošla hned třikrát a dokázala by mě uklidnit. Kontrakce a bolesti jsem prožívala sama, protože vyšel ven před budovu a kouřil jednu cigaretu za druhou. Pokoušel se o mě vztek. Zničehonic ale vrazila do dveří sestřička a řekla, že za mnou přišla maminka, jestli jí může pustit dovnitř. Srdce zaplesalo. Přítel si uvědomil, jak je pro mě podpora důležitá a zavolal mým rodičům. Jaké hořké překvapení mě čekalo, když se na porodním sále objevila tchyně. Nezmohla jsem se na jediné slovo. Byla jsem zoufalá a bála se, že by se urazil i můj přítel a já v den, kdy přivedu na svět nový život, rozkmotřila celou rodinu. Teď už ale vím, že jsem se měla ozvat a vypakovat ji ven.

Hlavní role

Jen co malá vykoukla na svět, nažhavila fotoaparát a fotila ji ze všech úhlů. Byla všude. Nemohla jsem si ten kouzelný okamžik užít se svou holčičkou, nebyly tam žádné emoce. Jen vztek. Když jí pak sestřičky daly dítě do ruky dřív než mně, šla jsem do mdlob. Měla jsem to být já. Pyšně ji držela, mumlala na ni a něžně ji houpala v náruči. Zatímco já prožívala muka a přihlížela tomu, jak si tchyně užívá chvíle slávy a já jako čerstvá maminka na ni koukám jako hladový pes, přítel jen na pár minutek nahlédl dovnitř, dcerku přívítal na svět a odešel s tchyní kouřit. Doma se mě na porod ani pořádně nezeptal. Nemusel, od své matky znal všechny detaily.

Pokračování

Myslela jsem, že šlo jen o malý přešlap, na který brzy zapomeneme, ale teror pokračoval i během šestinedělí. Partnerova rodina nedbala mých proseb, že potřebuji klid na rekonvalescenci a sžití se s dcerou. Každý den dorazili ve velkém počtu, dítě si přehazovali jako horký brambor a překřikovali se. To, že jsem s nimi musela denně stát i přes úmorné bolesti po císařském řezu, je nezajímalo. Poslední kapka byla, když jsem se přiblížila k tchánovi. Mám pochopení pro oslavy a zapíjení, ale to, v jakém stavu se přišel na vnučku podívat, mi vyrazilo dech. U druhého porodu si dupnu!

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.