Vyšetřete si trochu času pro sebe. Tipy najdete v galerii.
Pohoda
Mám doma čtyřměsíční holčičku. Miluji ji a nikdy bych se jí nevzdala. Bohužel mě unavuje starost o ni. Problém je v tom, že čím víc jsem do ní blázen, tím víc chátrá vztah mezi mnou a partnerem. Během těhotenství jsme se těšili, sdíleli jsme spolu všechnu radost a očekávali příchod nového človíčka na svět. Neměla jsem pochybnosti o tom, že to po porodu bude klapat jako hodinky. Místo pomoci mě čekala ledová sprcha.
Vystřízlivění
Dceru mám na starosti jenom já, přítel se na ni párkrát za den usměje a dvě tři minutky si s ní „povídá“, ale tím to končí. Jakmile ji má dost, nechá ji být. Snažím se, aby se musel zapojit, ale on to ignoruje a prostě to neudělá. Ze začátku jsem se utěšovala tím, že na rodičovství prostě není, ale teď si myslím, že udělat si dítě s takovým člověkem byla chyba. Není schopný se o ni postarat. Snad se k ní bude mít časem víc. Až bude chodit a mluvit.
Nezájem
Nemůžu se o přítele opřít, vůbec mě nepodporuje. Je mi z toho do breku. Chápu, že chodí práce, ale já se na mateřské hodně nadřu a večer padám do postele únavou. Chtěla bych, aby měla dcera oba rodiče. Nevím, proč mi nechce pomáhat. Co bych dala za hodinku a půl volného času. Kamarádi už mi ani nepíšou, jestli společně nevyrazíme do města. Je jim jasné, že se od dítěte nemůžu hnout. Svěřila jsem se aspoň tady. Bojím se, že kdybych to řekla někomu blízkému, všude by to rozhlásil, přítel by se to dozvěděl a čekal by mě leda tak rozchod. Nechci být máma, co s dítětem na krku jenom fňuká, ale unavuje mě být od rána do večera máma i táta.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
