V galerii najdete tipy, jak na společné bydlení.

Vystřízlivění

S manželem jsme si před šesti lety koupili družstevní byt v panelovém domě. Oba jsme chodili do práce a volné dny jsme trávili na výletech. Rádi cestujeme a máme spoustu koníčků, doma jsme byli většinou jen přes noc. Tomu, co se v domě děje, jsme nevěnovali pozornost. Minulý rok se mi ale konečně podařilo otěhotnět a hned na začátku jsem musela kvůli náročnosti práce zůstat v klidu doma.

Pod námi bydlí kluk s rodiči, nevychovávají ho. Celé dny hází míčem o zeď, pouští nahlas domácí kino a huláká. Rozhléhá se to po celém bytě. Chtěla jsem odpočívat, měla jsem rizikové těhotenství, manžel se nevyspal do práce. Dlouho jsme s ním měli trpělivost. Když jsem přišla po akutním císaři z porodnice domů, potřebovala jsem klid. V deset večer bouchal do zdí a nám povolily nervy. Šli jsme ho slušně poprosit, aby přestal. Uklidnil se na dva týdny, pak to začalo znovu. Aby toho nebylo málo, tak v bytě nad námi hlídá starší pár každé odpoledne vnoučata. Mají je tu i přes víkend. To je snad ještě horší rámus než ze spodního bytu. Tlučou do topení, dupou, třískají věcmi, řvou. Tam jsme ale zatím nebyli, nemáme na to sílu. Utěšovala jsem se tím, že nemá smysl dělat si se sousedy zle, protože naše dítě bude brečet a oni se v noci nevyspí. Omyl. V kuse plakal sotva týden. Teď je mu devět měsíců a je tichý, klidný, hodný a od dvou měsíců spí celou noc.

Zklamání

Jsme hodně ohleduplní. Sousedi ani neví, že jsme doma. Peru v době, kdy je většina z nich v práci, nepouštíme nahlas televizi a hodně se uskromňujeme. Bohužel se nám nedostává odměny. Nestojíme o konflikty a neradi řešíme takové situace, ale už to přestáváme zvládat. Poslední měsíce trpím silnými bolestmi hlavy a manžel chodí kvůli nevyspání jako tělo bez duše.

Utíkáme ven, abychom doma trávili co nejméně času, ale s dítětem to moc nejde. Soused si plete byt s dílnou a nemá problém začít v sedm večer začít vrtat do zdi. Své jsme si užili i na Vánoce. Ze spodního i horního bytu byl slyšet hluk a my si svátky jako rodina jen protrpěli. Psali jsme na družstvo. Zatím jsme nikoho nejmenovali a bylo nám přislíbeno, že dostanou všichni nájemníci napomenutí. Manžel je odhodlaný dělat sousedům to samé, ale mně to nepřipadá jako dobré řešení.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.