Vendula: Manžel už dopředu počítá s tím, že mne jednou možná nahradí jiná

Závěť jako ochrana
Závěť jako ochrana

Každý má hranici, kdy cítí ponížení, jinde. O to hůř, přijde-li podpásovka od těch nejbližších. Manželé by měli žít v souladu a nepodrážet si nohy. Honza ale zašel příliš daleko. Kombinace nedůvěry, matné budoucnosti a polemizování o smrti se mu nevyplatila.

Život přináší různé zvraty a sepsaná závěť může rodinu ochránit. V galerii najdete tipy, jak se poprat s jejím sepsáním.

Bez emocí

"Vendulko, jsi světlo mého života. Nevěřil jsem, že tě vůbec kdy najdu." Právě v tomto duchu se Honza vyslovil ve svém svatebním slibu. V ten moment jsem věřila, že v pragmatikovi přeci jen dřímá trocha nespoutaných citů a emocí, které s ním umí pořádně zacloumat. Jeho schopnost analýzy, předvídavosti, reálného úsudku a plánování mi na něm od začátku imponovala a neměla jsem potřebu ho měnit. Nebyl dokonalý, ale neměl k tomu daleko.

Čistý štít

Roky plynuly a děti rostly jako z vody. Neměli jsme ve skříni jediného kostlivce. Náš vztah byl prost nevěr, lhaní, zapírání, rozdílných názorů na výchovu, finančních problémů, zklamání, ponižování nebo nedůvěry. Mezi mými kamarádkami platil Honza za podivína, který vydupává a ještě mu to dělá dobře. Jen my dva jsme ale věděli, co za naším souladem stojí. Věčné stížnosti na manžele a partnery mě unavovaly. Moje zkušenost byla totiž více než milá.

O úroveň výš

Povahově jsme s Honzou sice jiní, ale vždycky jsem se snažila pochopit jeho postoj a on popustil uzdu emocím, aby se vžil do mě. Dění posledního měsíce je pro mě ale skutečně těžké a neumím rozluštit, je-li pro mě tak velkým zklamáním nebo povýšil svůj přístup k životu na novou a podstatně vyšší úroveň. Oba jsme měli v rámci domácnosti svou agendu, kterou bylo nutné obstarat. On platil účty za elektřinu, já dbala o plnou ledničku. On zabezpečoval technický chod domu, já měla na starosti úklid. Stále častěji však dojížděl na hřbitovní správu, kde cosi vyřizoval. Nikdo z jeho rodiny ani kamarádů náhle nezemřel, a tak mi začalo vrtat hlavou, co by za tím mohlo stát.

Pragmatik

Zrovna jsme jeli od známých, když zaparkoval u hřbitova na kraji vesnice a celé posádce naznačil, aby si vystoupila. I s dětmi jsme se procházeli pískem vysypanými uličkami mezi náhrobky a nevěděli, co říct. Najednou ukázal na krásnou a zdobnou hrobku. "Tak jsem nám koupil sídlo za duhovým mostem." Sice se situaci pokusil odlehčit špetkou humoru, ale marně. Povídal tedy dál. O tom, jak mu záleží na rodině, jak chce zůstat společně s námi, jak je důležité myslet dopředu. V tu chvíli jsme pookřáli a museli mu dát za pravdu. "Dobře jsi to vymyslel, táto. Ale proč je těch míst uvnitř pět, když jsme jenom čtyři? To nedoufáš, že bude Kláru někdo chtít?" Šimon si rýpnul do sestry, ale odpověď, která záhy přišla, nikdo z nás nečekal. "Máma ví, že jsem trošku jinej. Bral jsem si tě z lásky a na tom se doteď nic nezměnilo, ale život může přinést mnohé změny. Kdyby nám manželství nevyšlo, pravděpodobně bych se oženil. A kam by šla ta druhá? A když nám to vydrží, můžeme tam pohřbít třeba psa!"

Dlaní jsem si zakryla ústa a s brekem vyběhla za vrata hřbitova. Posedávám, pláču a na svého dokonalého muže hledím s neskutečným odporem.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky