Těžká volba

Rozvedená čtyřicítka má dvě možnosti. Jako první může rezignovat na život, uzavřít se do sebe a pendlovat mezi gaučem a židlí v kanceláři. Nebo vezme situaci do vlastních rukou a porozhlédne se kolem, nepotuluje-li se v jejím okolí zajímavý muž, vyrazí na cesty a najde si nový koníček. Na jednu stranu mi bylo líto, že se moje manželství rozpadlo dřív, než jsme si pořídili děti, na druhou stranu jsem měla volné pole působnosti a nemusela se na malé špunty ohlížet. Kolem mě nebyl žádný zajímavý exemplář, a tak jsem podlehla svodům internetových seznamek. Po měsíci pátrání, kdy se na předních stránkách objevovaly stále ty samé a na první pohled nedůvěryhodné tváře, jsem narazila na nováčka. Působil nesměle.

Mého srdce šampion

Psali jsme si dlouhé týdny, většinou celý večer až do noci. Stále jsme si měli o čem povídat. Nezabředávali jsme do strastí s předchozími vztahy ani současné práce. Poznávali jsme se jinak. Byl inteligentní, vtipný a citlivý. Bavil mě jeho neotřelý pohled na svět, sdíleli jsme spolu nadšení pro dobré jídlo, staré filmy a jazzovou hudbu. Nedalo mi to a navrhla jsem schůzku. Byla jsem jako na trní. Měla jsem tendence nahodit upnuté šaty, podpatky a zaběhnout si na foukanou, ale nakonec jsem vsadila na ležérní džíny s košilí. Ani on si nehrál na seladona a přišel tak, jak jsem si ho představovala.

Akta X

Byl perfektní. Hltala jsem každé jeho slovo a nemohla spustit oči z jeho podmanivých očí a ďolíčků, které se mu na moment objevily při každém úsměvu a skrývaly se pod nedbalým strništěm. Najednou mu zazvonil telefon. Tázavě se na mě podíval, jestli mi nevadí, když si odběhne vyřídit hovor. Souhlasila jsem, královsky jsem se bavila a věděla jsem, že to není jen trik, jak schůzku rychle ukončit. Za dvě minutky byl zpátky. "Vyprovodím tě, ale cestou se stavím v práci, zapomněl jsem tam nějaké papíry. Nevadí?" V myšlenkách už jsem spřádala klubko společného života, měla jsem pocit absolutního štěstí.

Trochu jiná kancelář

Cestou domů jsme se zavěsili jeden do druhého a vzájemné sympatie se draly na povrch. Odbočili jsme a směřovali do centra. V bludišti kancelářských budov se pohyboval bez větších problémů a já v duchu tipovala, která nadnárodní firma je vlastně jeho druhým domovem. Hlavní vchod jsme minuli a nechal mě stát před veřejnými záchodky. Vplul dovnitř. Nechápala jsem, proč svou akutní potřebu nevyřeší v kanceláři, ale rýpavé myšlenky jsem šmahem zahnala. Odpověď jsem dostala velmi rychle. Pracuje jako "výběrčí poplatků", rozdává složený toaletní papír a několikrát denně si zatančí s mopem.

Jiná skupina

Pracuji v HR na velmi dobré pozici. I když netrpím předsudky, tentokrát mě válcují. Nechci se stýkat s někým, komu schází ambice a celé dny sedí v malé a zasmrádlé kukani. Bohužel jsem ale zahořela opravdovými city k muži, který mi kariérně nesahá ani po kotníky, ale dobyl mé srdce. Nemám sílu bavit se o tom, co mi vadí. Nechci ho ztratit a nechci mu lhát. Ale nejsem si jistá, jestli to není příliš velký ústupek.

Tipy na to, kde se seznámit, najdete v galerii!