Václav Kulhánek zemřel 27. března 2021. Kulhánek přezdívaný Krychlič platil za ikonickou postavu Pardubic. Čas často trávil na tamním nádraží. Od 60. let 20. století se výrazně líčil a vyčesával si vlasy nahoru.

Jeho extravagance využila Silvie Dymáková a natočila o něm dokument Já, Krychlič. Ten vznikal po dobu pěti let. „Těšila jsem se, až dostříháme, že na premiéře vezmeš mikrofon a já do tebe po chvíli budu šťouchat, protože už mluvíš dlouho. To se už nestane,“ napsala Dymáková smutně na sociální síť.

„Slibuju ti, že se postarám o to, abys tady skrze náš společný film žil dál. Chtěl jsi, aby na tebe lidi nezapomněli. Nezapomenou. Slibuju. Místo v mém srdci budeš mít už navždy. Budeš mi chybět, ani nevíš, jak moc,“ doplnila Dymáková.

O ikoně Pardubic byl natočen dokument

Krychlič pozornost přitahoval rád a lidé si bez něho Pardubice už ani nedokázali představit. Dle svých slov byl doktorem přírodních věd. Dva roky učil na základní škole. Následně pracoval ve společnosti Cheming v účtárně a personálním oddělení.

Ve stáří žil ze starobního důchodu. Nikdy nezastíral svou homosexuální orientaci. Jinakost se mu však za socialismu nevyplatila.

„Já se potřeboval vždycky odlišovat, dělal jsem revoluci, chtěl jsem prostě vypadat jinak. V šedesátých letech jsem se zamiloval do Beatles a Rolling Stones a chtěl jsem mít vlasy jako rockové hvězdy. Jenže za socialismu to bylo těžké. Nikdo se nesměl odlišovat, vyčnívat z řady. A já zas v řadě nikdy stát nemohl. Tak jsem si vlasy vyčesal nahoru a vymyslel tohle. Říkalo se o mně, že mám nejdelší vlasy směrem nahoru,“ řekl Kulhánek v rámci projektu Humans of Pardubice.

Jinakost se mu za socialismu nevyplatila

„Bylo s tím šíleně práce, ale hrozně mě to bavilo. Dříve jsem to česával třeba celou noc. Nejdřív se to muselo nalakovat, natupírovat, nechat a pak česat, aby to mělo nějakou fazónu. Kolikrát se mi stalo, že už jsem byl unavený a lehl jsem si. Když jsem se pak ráno probudil, měl jsem to na jedné straně splácnuté. Byl jsem z toho nešťastný a musel to celé předělávat. Dneska to mám bez problémů, jak si lehnu, tak ráno vstanu,“ prozradil, jak se upravoval.

„Tenkrát to nebyla legrace. Kolikrát mě sebrali policajti, to ani nespočítám. Strčili mě do vykachličkované cely s židlí uprostřed. Ve dveřích bylo malé okýnko. To se každou chvíli otevřelo a objevila se hlava, dvě hlavy. Každej se přišel podívat. Máme tam něco chycenýho, to musíte vidět, říkali. A mně to bylo jedno. Byl jsem na vysoké, otevřel jsem si tam skripta a studoval,“ vyprávěl historky ze svého života výše uvedenému zdroji. Chybět bude nejen občanům Pardubic.

„Václava Kulhánka jednoduše vnímám jako jednu z pardubických ikon. Budete nám, pane Václave, chybět stejně tak jako ostatní, kteří ke koloritu Pardubic patřili,“ vzkázal mu do nebe primátor Pardubic Martin Charvát.