Myslel jsem si, že nový seriál pořád natáčíte…
Anatomii života teď natáčíme opravdu doslova od rána do večera a skoro každý den, takže když vznikla týdenní pauza, nutně jsem potřebovala si vyčistit hlavu a vidět se zase s někým jiným než s mými spolupracovníky. A tak jsme odletěli na Kanárské ostrovy. Jsme lidi, nejsme stroje, a pokud zachováme nějakou rozumnou zodpovědnost, můžeme se navzájem jenom podpořit. Ale už mi ta krátká dovolená končí a nastupuji před kamery.
Natáčíte Anatomii života v rouškách?
Jsme pravidelně testovaní a taky bych řekla, že i promoření. Mnoho lidí už má covid za sebou, včetně mě. Všichni kolegové v komparzu mají roušky do poslední chvíle, než točíme naostro. Hygienická opatření se tam samozřejmě přísně dodržují, ale už jsme si na to zvykli. Například hned na začátku, když se kolem nás mihl někdo pozitivní, okamžitě se všechno přerušilo na čtrnáct dní a většina z nás si uložila karanténu. Navíc se všechno stále dezinfikuje. Zajímavé ale je, že nemocniční prostředí, ve kterém pracujeme, přispívá k tomu, že nám to vůbec nepřijde divné, a naopak je to zcela samozřejmé.
Ester Geislerová
Jaké charakterové vlastnosti máte na postavě sestřičky Jany ráda?
Baví mě její touha po poznání. Kromě toho umí Jana často jednat s chladnou hlavou. Na rozdíl ode mě přijde mnohem dřív na to, že by měla naslouchat sobě a věřit si, nebát se. Jana je taková praktická a bojovná, nohama na zemi. Já sama sebe většinou vnímám jako idealistu a romantika. Na druhé straně mi občas její situace přišla hodně podobná mým zážitkům. Například svoje plánované těhotenství jsem prožívala v prvním ročníku na Akademii výtvarných umění v Praze. Na dva roky jsem pak studium přerušila a věnovala se dvojčatům. Po dvou letech jsem se vrátila do školy, ale stále jsem hledala harmonii mezi dětmi, rodinou a časem na umění i studium. Tohle neustálé mateřské vyvažování a úvahy, jestli jste dobrá máma a zároveň nezanedbáváte svou profesi, máme s Janou společné. Ona se také v seriálu vrací do svého oboru po několika letech z mateřské dovolené, má dvě malé dcery a potřebuje najít sebedůvěru, aby se odhodlala k tomu, po čem touží – ke studiu medicíny.
Jana tedy to správné „mateřské vyvažování“ v seriálu hledá. Jak je to ve vašem skutečném životě?
Už je to mnohem lepší. Když jsou děti malé, je to období, kdy prostě nejde dělat všechno, po čem toužíme. Ten správný poměr se stále učím, i když mým dětem už je patnáct let. Myslím si, že úkolem rodičů je připravit děti na život takový, jaký je. Proto už si dnes myslím, že jim jdu naopak dobrým příkladem v tom, že mám zdravý vztah k práci a že mě moje práce baví. A že jsem šťastná, když mám svobodu. K harmonii mi delší dobu pomáhá i střídavá péče a volné dny v diáři jsou nutností.
Dozvěděl jsem se, že jste v rámci studia role absolvovala několik skutečných služeb v nemocnici…
Máte pravdu, že mě zajímalo, jaká je práce sestřiček ve skutečnosti. Když mě něco baví, chci o tom vědět všechno. V nemocnici a u lékaře teď všechno pozorně sleduju, ptám se kamarádů lékařů. Potřebuji znát skutečnost, abych ji pak mohla stylizovat. Až pak mám vnitřní jistotu, že si můžu dovolit s tím pracovat na place. Pro mě bylo nejzajímavější sledovat tempo, v jakém všechno dělají, chystají si nástroje, pomůcky a jakým tónem v hlase mluví spolu, s doktory, se záchranáři, nadřízenými, podřízenými. Poprosila jsem jednoho z doktorů a opravdovou záchranářku, kteří při natáčení dohlížejí na to, aby vše vypadalo, jak má, abych se mohla zúčastnit reálných služeb v nemocnici, vidět všechno ve skutečnosti. Povedlo se mi to dvakrát. Vypozorovala jsem spoustu zajímavých detailů, které jsem si sepsala na dva papíry, pak jsem se o ně podělila s ostatními herečkami. Byla bych ráda, kdybychom neodradili ani diváky z řad zdravotníků a přiblížili se realitě co možná nejvěrněji.
Zdroj: TV Star
