Daniel vydal nedávno knihu s názvem Nadělení, ve které otevřeně mluví o tom, co život na zámku obnáší. Se svým partnerem Matějem žijí na zámku už více než čtyři roky.
Představa vs. realita
Talentovaný herec se rozmluvil o tom, že se jeho představy o životě na zámku od reality velmi lišily. V rozhovoru pro aktuálně.cz přiznal, že největší zkouškou byla první zima na zámku. Zanedbaný stav stavby s děravou střechou, osmadvaceti nevytopitelnými místnostmi a jedinou funkční elektrickou zásuvkou byla pro mladý pár opravdu zkouška. „Mně s Matesem pomohlo, že na zámku ze začátku nebylo tolik místností, ve kterých by se dalo bydlet. I když jsme mezi sebou měli nějaké třenice, ani jeden z nás nevydržel trucovat v severním křídle déle než dvě až tři hodiny. Nakonec jsme se vždycky potkali v jediném obyvatelném pokoji s kachlovými kamny, kde jsme museli sedět metr od sebe, abychom se aspoň trochu zahřáli.“
Drsná pravidla
Jak to tak vypadá, podle slov Daniela vede domácnost Matěj, a to dost rázně. Na zámku zkrátka platí pravidla, která do domácnosti aplikoval bývalý politik strany Zelených. Lednici, sušičku a další elektronické vymoženosti tam zkrátka nenajdete. Stropnický se svého partnera dokonce snažil přesvědčit o tom, aby jejich prádlo chodil prát do půl kilometru vzdálené rozpadlé prádelny. „Tak jsem si představil, jak chodím v prosinci po zaledněné skále s košem prádla. Dolů bych se ještě sklouznul a v prádelně bych tak supěl vzteky, že bych se i zahřál. Než bych se pak ale s prádlem vyškrábal zase zpátky nahoru, tak by mi stejně zmrzlo. Proto jsem se nakonec sušičky radši vzdal a jsem vděčný za to, že můžu prát jako doteď,“ přiblížil chod jejich domácnosti Daniel.
Domov pro ostatní
Mladý pár se nebojí zámek zpřístupnit potřebným lidem. Ubytování u nich našlo už plno lidí, kteří byli zrovna v bezvýchodné životní situaci. Mimo bezdomovce Jirku, který s párem na zámku žije už pár let, ubytovali i ty, kteří prchali před válkou. „Ukrajinských uprchlíků se na zámku od jara vystřídalo kolem třiceti. Někteří se mezitím osamostatnili a našli si práci v Praze, někteří se vrátili na Ukrajinu, ale snažíme se s nimi nadále udržovat kontakt. I když jsme spolu neprošli zas tak dlouhým časovým obdobím, byly společné chvíle natolik silné, že je nedokážeme jen tak pustit z hlavy. Dlouhodobě u nás bydlí jedna rodina, která se v Česku plánuje usadit natrvalo. Maminka pracuje v nedaleké pekárně v Křepenicích a její dvě děti začaly v Sedlčanech chodit na první stupeň základní školy,“ upřesnil Daniel.
