V době, kdy šlo volat jen na pevnou linku, jsem uměla nazpaměť deset telefonních čísel. Byla šesti- až sedmimístná (ostatní čekala v diáři).
V dnešní době mobilů si pamatuju čísla tři - včetně svého (ostatní jsou uložena v jeho „hlavě“). Dneska ukládám do mozkové paměti řadu informací halabala, spoléhám na to, že když zapomenu, pomůže internet. Jak to máte vy?
Spoléhání na internet je…
Každodenní vyhledávání dat a hlavně brouzdání po webových stránkách zanechává na našem mozku výraznou stopu. Výzkum psycholožky doktorky Betsy Sparrowové z Columbia univerzity v New Yorku naznačil, že díky internetu se náš mozek posunul k tzv. transaktivní paměti.
Internet otevřel lidem bránu k neuvěřitelnému množství informací, které se každým okamžikem zvyšuje. Máme ho tedy jako externí paměť, jež tu naši významně doplňuje. A to v mžiku: stačí kliknout na počítači nebo se z ulice propojit k „mozkové centrále lidstva“ mobilním telefonem. To je dnešní stav!
Lidé si sami prostě pamatují hlavně takové věci, které pravděpodobně nikde uloženy nejsou, a pak jim v paměti zůstává místo kde informace najít. Samozřejmě že to, co je v hlavě, člověku nikdo nevezme, že vědění je naše hodnota, jenže…
Mozek se zatím nepřizpůsobil informačním nutnostem dneška. Možná nás tím chrání, kdoví. Ať je to tak, či onak, je třeba smířit se s tím, že v budoucnu bude internetová paměť pro člověka stále nutnější. A přímé napojení lidského mozku na internet nebude už dlouho fikce!
Děti: z internetu kopírují, obsah nevnímají
„Holčičky mají lepší krátkodobou paměť. Je to zřetelné hlavně u těch snaživých žákyněk, premiantek,“ prozrazuje Ema Malá, zástupkyně ředitelky ZŠ Liteň, a zamýšlí se nad vlivem internetu na dětského „pamatováka“. „Záleží na zadání úkolu, ale mám zkušenost, že využívají-li k nim žáci internetové vyhledavače, pouze z nich kopírují celé bloky. Obsah de facto nevnímají. Řada z nich pak práci po sobě ani nečte, takže nevnímají, že třeba utnuli článek v půli, protože například dostali zadání: na jednu stánku,“ konstatuje pedagožka s tím, že mnoho dětí není z domova zvyklých o věcech, které dělají přemýšlet, umět je vysvětlit. „Internet určitě může být školákům dobrým pomocníkem, ale musejí být motivováni k tomu mít ho jako pomocníka – ne jako toho, kdo za ně dělá šmahem vše bez jejich rozumové účasti a spolupráce,“ uzavírá Ema Malá.