Roztodivné velkolepě znějící názvy dostávají i pracovní místa, která by v českém jazyce moc prestižně nezněla. „Vám by taky označení Food and Beverage Manager znělo líp než obyčejný kantýnský nebo provozní vedoucí pohostinství,“ řekli nám na jednom pražském úřadu práce. Tam ovšem musejí všechny ty exotické výrazy převádět do češtiny, neboť by jim uchazeči o zaměstnání nemuseli rozumět.
Koncovník, či konečník?
Žertovné dilema řešil před časem vedoucí pracovník jedné české firmy, kterou koupila zahraniční společnost. Ta mu nově přiřkla titul End Manager. Měl prý vyjadřovat, že dotyčný stojí na samém konci procesu výroby určitého produktu.
Od té doby čeština jenom přejímá. Z němčiny je to třeba šéf (Chef), slovo, jež nám připadá jako naše vlastní. A štajgr, šafář, forarbajtr (česky předák), mašinfýra či spousta dalších podobných výrazů, které už dnešní generace pokládá za silně „oldschoolové“. Nakonec však i velké německé firmy, jež dnes u nás působí, namnoze dávají přednost anglické titulatuře. Činí tak i francouzské společnosti, kde už lidé dávno zapomněli na prvorepublikovou módu „franštiny“ u nás.
Generace našich otců a dědů má ale ještě v živé paměti rusismy, které do češtiny pod tlakem proudily za předešlého režimu. Národní podniky si tehdy pěstovaly své úderníky, hrdiny práce a stachanovce.
Zatímco načalstvo jezdilo papalášfárem (tatrovkou) na komandirovku (služební cesta) řešit chozrasčot (rozpočet), obyčejní lidé museli v sobotu jít makat na subotnik (účast hlídal domovní důvěrník).
Šajbou (pukem, přeneseně gólem) v jazykové brance státostrany byl ruský výraz samizdat, který přivedli k rozkvětu nepřátelé režimu.
Současný příval angličtiny má ovšem z hlediska pamětníků alespoň dvě výhody: za prvé vrací prestiž u nás opovrhovanému výrazu senior (vyšší funkce po anglicku totiž slovo Senior obvykle obsahují), za druhé je pro nás pořád srozumitelnější než čínština, která podle cyniků už brzo přijde do módy…