Zlehka se dotknout, pošimrat…

Eva je jednou z vás. Čtenářka kafe.cz, která potkala štěstí ve chvíli, kdy už to vůbec nečekala. A takhle začíná svůj dnešní příspěvek: …dotknout se lásky, dotknout se života ...

Dotknout se úsměvu, chladivého sněhu tak, aby jen konečky prstů vnímaly ten slastný pocit, který se promění v šimrání, které blahodárně prochází celým tělem. Vnímat krásu okamžiku se zavřenými víčky a nechat se unášet jen dotyky.

Pocity vnímám naplno. Každý dotek způsobuje jiné šimrání, některý zamrazí… Zkouším, který z dotyků mi zůstane dlouho za víčky, za nehty. Ano, zkouším dotyky s tebou. Ponoříš prsty do sněhu a zavřeš oči. Já udělám totéž. Vnímám chlad. Naberu sníh do dlaní a chci ti ho dát. Taje. Ty se usmíváš a tvé studené ruce mi jdou vstříc. Studíme i hřejeme spolu. To, co způsobuje šimrání je moje ruka v těch tvých.

Dotyky… ruce jsou teplé, nastavuji je sluníčku, které jen opatrně dává své paprsky. Vždyť je zima. I přes chlad a sníh cítím dotyk daleké hřejivé koule někde v dálce. Nastavuji svoji tvář a čekám, kdy mi slunce pohladí tvář a pošimrá za víčky.

Stojíš vedle mě, nastavuješ tvář stejně jako já. Tvá ruka hledá tu mou a přichází šimrání. Najednou si nejsem jista, jestli to, co prožívám někde uvnitř, je pocit z paprsků slunce, studeného sněhu nebo z tvé něžné ruky, z tvé přítomnosti.

Dotknout se lásky… Jak se dotknout lásky? Prsty? Dlaní? Je příliš něžná, příliš křehká, a tak se bojím, abych jí neublížila, nepomačkala.

Hladíš mi vlasy, hraješ si s mými prsty. Ne, ty se nebojíš dotknout se lásky. Dotýkáš se opatrně, aby láska, která je mezi námi byla cítit z každého tvého pohybu. Probíhá mnou příjemné šimrání. Zase ten úžasný pocit,žádné zamrazení. V tvých očích je světýlko, tvé oči se usmívají. Neptám se, zda cítíš lásku. Není třeba se ptát.

Dotyky, úsměv, oči říkají vše, co cítíš.

Dotknout se života. Každý z nás tyto dotyky cítí jinak. Co je to život? To je slunce, úsměv, chladivý sníh, to jsi ty, to jsme my. To jsou věci, kytky, sněhuláci, paprsky sluníčka a my. Dotýkáme se života a víme, že pocity, naše vnímání, je umocněno láskou. Z šedivých dní, smutných stromů bez listí, mlhavých rán, zasněžených ulic, probudil se život. Chci se stále dotýkat života a věcí kolem nás se stejnými pocity.

Dotyky. Jak jsou důležité pro vnímání, pro lásku, pro život.

Dotknout se lásky, dotknout se života, úsměvu, chladivého sněhu…

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky