Ženy se samozřejmě v ringu rvaly odedávna - to ale jako součást všelijakých jarmarků či varietních programů. U nich byl lákadlem kontrast mezi něžným světem útlocitných dam a drsně bolestivou podívanou, již předváděly (jediná další možná hranice pak byla překročena při zápasech mužů se ženami). Tehdy také ještě šlo o boje, při nichž se smělo i kopat, kousat a škrábat.
Tento názor ovšem nesdílí asi stovka Češek (hlavně z Prahy a jižní Moravy), které se dnes u nás boxu věnují; z nich se zhruba polovina také účastní turnajů. Následovnice historických drsňaček a silaček typu Šárky či Elišky Pomořanské na sobě usilovně pracují. „Dříve se děvčata snažila rozhodovat jen nasazením a silou úderu -takovou tou vzteklou zarputilostí,“ vysvětlují experti. „Teď už se ale navíc výrazně zlepšila technicky.“
Láska na celý život?
„Moje generace ženskému boxu moc nakloněná nebyla, ale doba se mění,“ říká realisticky Jan Pavlík (63). „Máme dobré boxerky -především osminásobnou českou mistryni Danuši Dilhofovou - které by se měly uplatnit i na olympiádě. Pro asociaci by určitě byly přínosem i peníze, které se dostávají za bodovaná místa na olympiádě.“
Z českých žen v ringu mají opravdu velké šance jak Danuše Dilhofová (31, její velký vzor byl filmový borec Rocky), tak Arleta Krausová (28) či Martina Schmoranzová (21, pracuje v Praze jako policistka), která už vyboxovala evropský bronz. „Box je ideální sport, je to moje láska na celý život,“ prozradila nedávno Danuše Dilhofová listu Blanenský deník.
„Jsem hrdá, že jsem Češka, ale ženské u nás na box nemají mentalitu. Bohužel.“ Na ženy, které milují box, zatím ještě nejsou zvyklí ani sportovní fanoušci. Ale kdoví, možná je to jen otázka času... Třeba budeme za tři roky držet palce v Londýně našim borkyním stejně nadšeně, jako jsme v Sydney podporovali stříbrného Rudolfa Kraje…