Představte si tu roztomilou scénu z příští série Bakalářů: Máňa schovala Frantovi taštičku s kosmetikou a on teď nemůže jít na pivo. „Všichni kluci budou mít make-up, jen já abych tam byl za burana. Tak dáš mi už ta malovátka, sakra?!“

V našich podmínkách jistě scéna bizarní. V Jižní Koreji se ale může odehrát kdykoli a kdekoli. Prakticky veškerá mládež mužského rodu tam totiž propadla trendu květinových mužů. Chtějí mít nádhernou pleť, vlasy, oční stíny a nalíčené rty. Prý jim to dodává sebevědomí a zvyšuje šance v pracovním i osobním životě. „Někdy jsem v televizi nepoznal, jestli vystupuje muž, nebo žena,“ podotýká vizážista Pavel Bauer (49), jenž pracoval i v Soulu a Hongkongu. „V kurzu jsou tam u mužů hlavně zjasňovače pleti, tónovače a korekční tyčinky.“

Přes den se nelíbej!

Jak je ten svět plný protikladů! Za severní stranou korejsko-korejské hranice mrznou hladoví a zubožení soudruzi, zatímco za její jižní strakriticky nou se jejich vrstevníci stali největšími fintily světa. Jihokorejci loni zaplatili za pánskou kosmetiku -pěsticí i dekorativní - na 500 milionů dolarů, to je 21 % celosvětového objemu tohoto segmentu. Letos se odhaduje, že do své krásy vloží závratných 885 milionů dolarů!

Čím to, že právě zde povstaly zástupy nových Adonisů? Proč bez důkladného make-upu nejde v Soulu do práce ani ochranka v supermarketu, ani prodavač v zelenině? Řada expertů to přisuzuje teprve nedávno zbořeným kulturním hranicím hlavně s Japonskem, trochu pak i s USA.

O líčení mužů se píše už ve Starém zákoně, mužské oční linky byly nalezeny v Egyptě v hrobech starých 10 000 let. Cosmetus, od něhož pochází slovo kosmetika, byl původně římský otrok, který koupal své pány v parfémovaných vodách a natíral je voňavkami. V Egyptě zase muži nosili na oholených hlavách homole navoněného tuku, který se v horku rozpouštěl a stékal jim po těle.

Zkrášlovací prostředky sloužily tehdy především bohatým lidem, mužům i ženám. Pánové tak měli k dispozici stejné barvy na vlasy, „zdravíčka“ na tváře, bělidla pleti, linky na oči, pleťové masky, voňavky atd. jako příslušnice slabšího pohlaví.

Navíc pak i řadu specialit, které později praxe zavrhla: třeba posilující zábaly z bahna a krokodýlího trusu. Traduje se historka o tom, jak drsný dobyvatel Alexandr Veliký pohrdavě vyhodil krabici se šminkami ze stanu poraženého soupeře Daria. O pár let později však tentýž Alexandr proslul jako veliký milovník kosmetiky a objevitel stále nových vůní!

Malovali se Vikingové i Arabové, Indiáni i Etruskové, velikáni renesance i Oscar Wilde. Je spíš náhoda, že zrovna my žijeme v krátké dějinné etapě, která mužské líčení zavrhuje. To se ale možná brzy změní.

Ženy mužům rtěnky nekupují

Jsou Jihokorejci apoštoly nového věku, nebo posledními mohykány věku starého? Pokud jde o Asii, platí asi to první. Po vzoru Soulu se mužská kosmetická centra zřizují i v (rudé) Číně, najdete je dokonce v Laosu a Mongolsku. Vrací se tisíciletá poučka, že úspěšný pán je šlechtěný, barvený, vyvoněný a omalovaný.

„Bez nalíčení si připadám jako nahý, bezbranný a bezcenný,“ řekl americkému týdeníku Newsweek student Kim Rjong (20). „Chápu dívky, že bez make-upu nevycházejí z domu. Navíc je mi jasné, že líčení zvyšuje moje šance na úspěch ve společnosti. Každý přece nejvíc dá na první dojem a ten může pokazit třeba i malý pupínek.“

Jinde ve světě ale pánská dekorativní kosmetika moc neproráží (nemámeli na mysli líčení domorodců v Keni či Amazonii). Jistě k zármutku firem jako Clarins či Jean Paul Gaultier, které si na tento segment trhu brousí zuby. Jenže třeba všichni Američané dohromady utrácejí za malovátka jen desetinu toho, co za ně zaplatí Jihokorejci!

V „nóbl“ západních firmách už sice pánské pracovní stoly občas skrývají nějakou tu pudřenku (na zamaskování proflámované noci), make-up či dokonce oční linky. Úhrnem to ale nestojí moc za řeč. Snad proto, že nevyšel základní předpoklad výrobců pánských malovátek: že je totiž budou kupovat ženy a budou partnery nutit je používat.

Zato prostředky na pěstění pleti, péči o vlasy, bělení zubů apod. se na Západě a pomalu také u nás prodávají jako „horké koláče“. Do výroby pánských krémů proti vráskám, výživných krémů denních i nočních atd. se proto pustily i prestižní kolosy jako L’Oréal nebo Clinique a jejich odbyt stále roste. „Muži také chtějí být krásní, ale přirozeným způsobem,“ komentuje to vizážista Pavel Bauer.