„Vracela jsem se domů, když vedle mě spadl malý okoun. Myslela jsem si, že jde o vtip a někdo ho po mně hodil. Za chvíli ale ryby z nebe doslova pršely,“ tvrdí Australanka Christine Balkerová z městečka Lajamanu u pouště, kde je svátek, když se k zemi snášejí obyčejné dešťové kapky. K čemu tam došlo?

„Nedaly se spočítat, ale mohly jich být stovky. Měřily tak dvacet centimetrů a jednalo se o okounovité ryby, které v Austrálii běžně lovíme. Nejšílenější na tom bylo, že i když dopadly na cestu, pořád se hýbaly a byly živé neuvěřitelně dlouho,“ popsala serveru Newser Christine Balkerová.

Telefonovala známým, ale ti ji odbyli, že měla vidiny. „Jenže když vyšli z domu, viděli, že chodník připomíná vypuštěný rybník. Lidé začali propadat panice, že se blíží konec světa, že na nás Bůh seslal nějakou pohromu…“

Pršelo hedvábí i slon!

Australská událost ze začátku března 2010 však není ojedinělá. Na zem se už v minulosti snesly kromě pavouků a žab také barevné sněhové vločky či dokonce půltunový slon! Jak dokládají historické záznamy, nezvyklé předměty padaly z nebe odedávna.

Oficiální zápisy Londýnské královské společnosti z jara roku 1696 uvádějí, že v jižním Irsku pršela odporně páchnoucí hmota. Místní ji sbírali, protože ji považovali za „nebeskou medicínu“. Vysvětlení tohoto jevu však chybí, stejně jako v podobném případě z Německa, kdy roku 1665 na okolí Naumburgu slétla záhadná voňavá vlákna připomínající modré hedvábí.

O 22 let později byly v okolí litevské Klajpedy dokumentovány vločky černé jako uhel, které čpěly hnijícími mořskými řasami. Nedobrovolnými vzduchoplavci se stávají i živočichové. Roku 1894 obyvatele anglického Bathu šokovaly tisíce medúz, jež zaplavily ulice, a roku 1861 zavalily Singapur ryby zubatky.

Proti Japonsku, kde v minulém století na břehu jezera Senzumaru zvedl větrný vír do několikametrové výšky půltunového slona a mrštil jím o zem, je australský úkaz slabý odvar.

Kdo to má na svědomí?

Vysvětlení podobných jevů jsou tak rozmanitá jako samy padající předměty. Většinou jsou za pachatele považována tornáda. Když jejich dráhu kříží řeky, jezera a moře, nasají spoustu vody i mnohé její obyvatele a všechno pak dokážou vynést vysoko na nebe a kdekoli to vypustit. A stejně tomu bylo i teď v Austrálii.

Meteorologická stanice v Darwinu uvedla jako příčinu úkazu vzdušný vír, který nasál ryby s vodou a odnesl je stovky kilometrů daleko. Vědci se však dodnes podivují, jak to můžou jacíkoli tvorové přežít.

Rychlé smrštění poškodí strukturu živé tkáně tak, že drtí kosti a odděluje od nich maso. Přitom většina „létajících“ živočichů z uvedených případů byla živá. Že by tedy přece jen šlo o zázrak?