Dva hlavní ostrovy zde doplňuje na 20 miniostrůvků s prakticky zcela neporušenou přírodou. A ještě také ostrov Alofi, který je ovšem od 19. století opuštěný: Futuňané při jednom z nájezdů všechny jeho obyvatele snědli.

Rajské končině s jediným bankomatem pořád vládnou králové tří hlavních kmenů, kteří už ale neuctívají kanibalské bohy, neboť se před 180 lety stali římskými katolíky.

Ostrůvky mají i vlastního světce: Pierra Chanela, kanonizovaného v roce 1954. Létají sem jediné aerolinky – Aircalin z Nové Kaledonie – místní hotely jsou laciné a číšníci vůbec neznají pojem spropitné. Kromě pár supermarketů, které však neberou karty, tu už moc jiných známek civilizace nenajdete.

Obyvatelé poklidně žijí z dotací z Paříže a prodeje práva rybolovu Japoncům: zemička nic nevyváží a kromě potravin vlastně nic nevyrábí. Zato je téměř celá pokrytá „sladce vonící“ panenskou džunglí.

Malé ostrůvky nabízejí božský klid a pláže, na něž lidská noha vkročí jen málokdy – hlavní ostrovy pak navíc výstupy na sopečné krátery (nejvyšší má 765 metrů). Při túrách můžou návštěvníci přemýšlet o pozůstatcích dávné mocné civilizace, které se prý skrývají pod povrchem.

Trocha zeměpisu neuškodí

  • Název: Wallis a Futuna, francouzské zámořské území
  • Rozloha: 264 km2
  • Počet obyvatel: 15 300
  • Hlavní město: Mata-Utu
  • Úřední jazyk: francouzština
  • Měna: pacifický frank XPF (1 000 XPF = 8,4 eura)