Přišel k nám podzim. Rozhlédl se po kraji okem znalce, malíře a aranžéra. Nachystal si paletu krásných barev a začal svoji každoroční práci.
S láskou a něhou, úsměvem a fantazií maluje listy na stromech, tu a tam štětcem opraví listí na keřích. Jeho uhrančivé, ale láskyplné oči pozorují, jak se kraj pomalu mění, mění svoji tvář a náladu.
V batohu přinesl chladná rána, která stromům dávají na vědomí, že i mlha bude v dalších měsících taky jejich společnicí. Sluníčko pan Podzim pouští už jen opatrně, aby nepoškodil své dobré jméno.
Maluje opatrně, volí barvy s citem a vkusem svým vlastním. Jeho paleta barev je úžasná, uklidňující a nápaditá. Ví, že barvou nebude šetřit. Jeho práce je přeci každý rok tolik obdivována. Barvy Podzimu jsou slavné. Lákavé pro malíře, nápadité pro fotografy, lahodné oku každému, kdo se umí dívat.
Tu a tam si oddechne, sfoukne pár listů ze stromů. Ty zakryjí podzimní houby, aby si s houbaři mohly hrát na schovávanou…
Nachystá ke sběru na keřích šípky, shodí pár ořechů, kaštanů. Jen několik. Ostatní nechá na větru, který má taky svoji práci. Jen vše připravit tak, jak to má být.
Pan Podzim si hraje s barvami, hraje si s chladem, který nás přinutí ráno se zahalit, zabalit do svetru a šály, doma zatopit. Sleduje, zda se mu daří upozornit nás i přírodu na jeho příchod, na pár měsíců, které budou patřit jen jemu.
Příroda se převlíkne do dalších módních barev a bude se předvádět našemu oku v plné kráse. Očekává, že bude obdivována. A ví, že bude.