Versailles: Nevídaný francouzský luxus

Nádherná zrcadlová síň, ze které přechází zrak, okouzlující zahrady s fontánami… To jsou jen některé z lákadel, které nabízí francouzské Versailles.

Versailles – výstavní sídlo francouzských králů, které v Evropě nemá obdoby. Ještě na začátku 17. století to přitom ve Versailles vypadalo jako po vymření. Děvečky praly prádlo v řece a kováři monotónně bušili do kovadlin. Jen občas, když na zdejší lovecký zámeček zavítal král Ludvík XIII., vesnička ožila. A když pak v roce 1631 koupil ve Versailles velké pozemky, začal původně malý zámeček přebudovávat na honosné sídlo…

Versailles stálo jmění

Po smrti Ludvíka XIII. převzal štafetu jeho syn Ludvík XIV., známý jako král Slunce. Chtěl světu ukázat, jakým bohatstvím a mocí disponuje. Do Versailles proto povolal nejvýznamnější stavitele své doby. Už první roky stavby byly pro francouzskou pokladnu velmi zatěžující. A to se mělo stavět ještě dalších padesát let! Říká se, že nebyl týden, aby u Ludvíka neorodovali správci královského pokladu za snížení obrovských sum, jenž král do Versailles pumpoval. Musel totiž živit početnou armádu stavebníků, truhlářů, sochařů, malířů a dalších řemeslníků. V roce 1685, když byly práce v plném proudu, pracovalo ve Versailles 36 tisíc dělníků. Úrazovost byla tak velká, že pro raněné musel být postaven speciální špitál.

Práce versus zábava

Je zajímavé, že se na jedné straně Versailles pilně pracovalo a na druhé se smetánka věnovala bouřlivému životu plnému zábavy a intrikářství. V dobách největší slávy Versailles na konci 17. století tady přebývalo kolem 50 tisíc lidí – kromě královského dvora také 9 tisíc vojáků, 5 tisíc sloužících, kurtizány, hochštapleři a další...

Turisty vítá Královské náměstí

Dnes mohou turisté obdivovat celý zámecký areál. Nejdříve se však musejí prokousat několika nádvořími. Zajímavé je například Královské náměstí (Cour Royale) s jezdeckou sochou krále Ludvíka XIV., kam se kdysi smělo jen pěšky a v kočáru mohli přijet pouze členové královské rodiny a nejurozenější šlechtici. Ale pojďme do zámku…

Interiéry berou dech

Už první kroky zámeckými interiéry vám vezmou dech. Tolik luxusu na jednom místě se jen tak nevidí. Historické muzeum, které se rozkládá v nejkrásnějších místnostech zámku, zachycuje život ve Versailles v době Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. Projdete výstavními sály, navštívíte kapli a přijdete do Velkého apartmá krále, které tvoří šest salónů plných mramoru, zlata, stříbra, gobelínů a drahých kamenů. Tady panovník přijímal královské ministry, aby jim vyčinil za špatná rozhodnutí nebo jim naopak uštědřil slova chvály.

Okouzlující zrcadlová síň

Slavná zrcadlová galerie se nachází jen několik dveří odtud. Je dlouhá 75 a široká 10 metrů a proslavilo ji 17 obrovských oken do parku a 17 křišťálových zrcadel na protější stěně. Ludvík XIV. ji nechal každý večer osvětlit třemi tisíci svíčkami. S galerií sousedí Královské apartmá, ve kterém Ludvík XIV. obvykle pracoval se svými ministry. Je zde také slavné Luciferovo okno, před nímž se královští úředníci každé ráno a večer tísnili, aby alespoň letmo zahlédli krále, když vstával nebo naopak uléhal.

Nezapomeňte na zahrady

Desítky nádherných místností jsou hlavním lákadlem Versailles, ale neméně atraktivní jsou také zámecké zahrady. Rozprostírají se na ploše sto hektarů a na nejkrásnější části je skvěle vidět z královských komnat. V parcích jsou rozeseté desítky staveb, mimo jiné slavné Trianony – malé zámečky, ve kterých králové trávili volný čas s přáteli, přítelkyněmi, milenkami a občas i manželkami. Samotným zahradám pak dominují okouzlující fontány a vodní kanály, kterým byly vzorem italské Benátky. A v těch největších se prý dokonce proháněly gondoly…

Informace na internetu:

www.chateauversailles.fr

Kafe.cz radí:

  • Než se vydáte do Versailles, nezapomeňte se informovat na otvírací dobu. Park i zámek jsou sice otevřeny celoročně, ale v určitých dnech či měsících jsou doby prohlídek zkráceny. Podle sezóny se liší také ceny vstupenek. Na oficiálních stránkách najdete také informace o aktuálních uzavírkách a rekonstrukcích.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek