Španělští muži sice už nejsou takoví „machos“ jako kdysi a doma pomáhají, ale v taškách nenesou sobotní snídani pro rodinu, nýbrž čerstvě nalovené ryby. Porota za pultem je důležitě přeměřuje a převažuje.

Kdopak asi v rybářské soutěži vyhraje?

Ignazio Gonzales nám na lodi, se kterou vyplouváme kolem „karibsky“ dlouhých a širokých pláží tohoto kousku andaluského Costa de la Luz (Pobřeží světla), ukazuje na fotkách své pozoruhodné trofeje.

Obrovité pražmy a tuňáci velcí jako předškoláci prý zase nejsou taková výjimka. V Isla Cristina je druhá největší rybářská flotila ve Španělsku (první je na severu, v Galicii) a zdá se, že má pořád co lovit. Atlantik je plodný.

„Tohle je loď na sardinky,“ ukazuje Ignazio na plavidlo vybavené mnoha reflektory. „Vyráží v noci. Naláká ryby na světlo, pomocí sonaru se posádka ujistí, že jich připlulo dost, a pak spustí sítě.“ Na mořské plody, například vynikající sépie, kterým místní říkají choco (čti čoko), si rybáři berou loď bagr.

Lžící je pěkně nabírají u dna, ani moc čistit pak nepotřebují. Oceán je tu totiž panensky nezkažený stejně jako jeho okolí. Chloubou pobřeží kolem Isla Cristina, Isla Canela a dalších městeček andaluské provincie Huelva jsou las marismas - mokřady.

Rostou v nich specifické chráněné rostliny, žijí desítky vzácných ptáků (například plameňáci), zkrátka ekologický ráj, který láká jak zvířata, tak turisty. Díky mokřadům mají ryby u pobřeží dostatek potravy, a proto je jich tu tolik.

Neobvyklé kulinární zážitky

„Dnes ráno jsem vzal na lov rodinku z Británie. Nachytali si ryb nejméně na dva pořádné obědy,“ říká Ignazio, jehož společnost organizuje rybářské vyjížďky pro turisty každý den.

Ryby a mořské plody si ale v provincii Huelva dostatečně užijete, i když to s pruty neumíte. Krevety, langusty nebo malinkaté mušličky coquinas si jako tapas můžete dát k pivu za pár peněz v každé hospodě.

Tuňák, pražma nebo mořský okoun sice přijdou v restauraci na víc, ale je to velký kulinární zážitek. Stejně jako návštěva rybí tržnice. Tolik roztodivných mořských „potvor“ pohromadě suchozemec málokdy vidí.

„Ryby jsou neuvěřitelně krásné. Podívejte se na ten ladný tvar, na to perleťové blýskání šupin,“ básní Angel López, majitel stánku č. 79 v tržnici ve městě Huelva, nad exemplářem, který snad ani nemá české jméno.

„Když jednou rybám propadnete, nelitujete vstávat ve tři hodiny,“ říká nadšeně, i když má právě za sebou „prorybařenou“ noc. Někdo prostě odpočívá na kanapi, někdo s prutem v ruce. I když právě na Costa de la Luz je to relax hodně akční.