Ukažte nám, jak chodíte, a my vám poradíme!

Chůze je pro člověka nejpřirozenějším druhem pohybu, bývá ale opomíjená. Teď probáhají unikátní výzkumy, jak se k tělu chovat, abychom ve stáří chodili bez problému.

Obecně je známo, že chůze pomáhá zlepšit postavu a že při ní dochází k přirozenému okysličení pokožky, zvlášť pokud se pohybujeme na čerstvém vzduchu. Jenže počet denně absolvovaných kilometrů po svých rok od roku klesá. Auto, případně hromadnou dopravu, používáme i na krátké vzdálenosti. To je také jedna z příčin, proč trpíme tolika civilizačními chorobami.

Vzpomínáte na scénku Jiřiny Bohdalové coby doktorky Hňácové a Vladimíra Dvořáka alias profesora Šlápa s názvem Vědecký ústav pro výzkum chůze? Rozesmáli publikum svým krokem připomínajícím šlapání zelí a skeč končila představením unikátního objevu, děrovače sýrů pana Jeronýma Patky, který na rozdíl od „vědců“ chodil vlastně normálně. Možná šlo o parodii na scénku z britského komediálního seriálu Monty Pythonův létající cirkus, kde hlavní hrdina legračně pochoduje na ministerstvo švihlé chůze, aby získal státní grant pro její rozvoj…

Ovšem pozor, ač se to může jevit podobně komické, důkladné výzkumy něčeho tak samozřejmého, jako je chůze, skutečně existují! Magazín americké asociace pro choroby srdce American Heart Association před časem analyzoval výsledky sledování 33 000 běžců a zhruba polovičního počtu chodců, nejčastěji ve věkovém rozpětí 40 až 60 let.

Výzkum probíhal šest let a ukázal, že u dotyčných pokleslo riziko hypertenze, zvýšené hladiny cholesterolu, diabetu i srdečních onemocnění, zejména postižení věnčitých tepen. A hlavně z něj vyplynulo, že chůze je stejně dobrá jako běh. Podle některých lékařů dokonce lepší, protože pohybový aparát tolik nezatěžuje.

Varující změny tempa

Ještě zajímavější jsou poznatky týkající se souvislostí mezi chůzí a činností mozku. Studie kalifornských vědců před časem potvrdila, že čím delší a svižnější procházky podnikáte, tím více se mozkové buňky tuží. Osm let u 6 000 žen starších 65 let testovali paměť a další myšlenkové pochody. Vynikajících výsledků prý dosáhly účastnice, které týdně urazily v průměru asi 28 km.

Ukazuje se, že sledování rychlosti, délky i jistoty kroků může sloužit také jako metoda k odhalení závažných poruch mozku. William Thies, šeflékař americké Alzheimerovy asociace, se domnívá, že lze takto odkrýt i mentální úpadek. Zjednodušeně řečeno: pokud nás netrápí artritida nebo jakékoli onemocnění či zranění pohybového aparátu, a přesto se tempo chůze nápadně změní, je vhodné navštívit specialistu.

V podstatě ke stejnému závěru dospěla Stephanie A. Bridenbaughová, vedoucí výzkumeného týmu ze Švýcarska. Studie se účastnilo asi 1 000 seniorů v průměrném věku 77 let. Nejdřív normálně chodili a pak současně třeba počítali pozpátku nebo nahlas říkali názvy zvířat. Všichni automaticky zpomalili, ale nejvýrazněji osoby trpící demencí.

Tak se dělají šlápoty v laboratoři

Chůzi aktuálně sledují vědci na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. V laboratoři biomotoriky jsou tři podlouhlé podložky, několik kamer a v rohu pult s počítači. Asistent připevní mladíkovi na tělo malé šedivé „přísavky“. Celkem jich je 23 a jsou reflexní. Dává mu pokyn, aby kráčel tak, jak je zvyklý. Pak výrazně zrychlil… Jeho pohyb snímají kamery, vzniká přesný model chůze konkrétního člověka.

Pro relevantní výsledky vědci museli do projektu zapojit 300 dobrovolníků různých věkových kategorií. „Měření spočívá ve snímání kinematických a dynamických parametrů chůze,“ objasňuje postup Ján Cvečka, vedoucí sekce kinematické analýzy z Fakulty sportovních studií. „Pro záznam těchto parametrů slouží systém šesti infračervených kamer, které zachytávají právě odraz z 23 retro-reflexních bodů umístěných na vybraných částech těla. K tomu je v podlaze zabudované speciální zařízení, které snímá průběh sil při chůzi. Data následně vyhodnocujeme pomocí speciálního softwaru.“

Sonda o našem zdraví a kondici

Výzkum by měl odhalit další souvislosti mezi fyzickou kondicí a způsobem chůze, a také by měl přinést nová doporučení, jak se k tělu chovat. Analýza kroků dodává i data o celkovém zdravotním stavu. Z pilotní studie například vyplynulo, že průměrná hodnota body mass indexu (BMI) české dospělé populace se pohybuje v oblasti nadváhy a blíží se spíš k obezitě. Hůř jsou na tom s množstvím tuku v těle a menším podílem svaloviny ženy. Zjistilo se také, že normy převyšují hlavně senioři.

„Analýza chůze se dále využívá ve fyzikální a rehabilitační medicíně při zjišťování vlivu onemocnění pohybového aparátu,“ vysvětluje Ján Cvečka. „Taková data mohou dobře posloužit pacientům pro sestavení vhodného rehabilitačního programu nebo jiného léčebného postupu. Pozoruhodné také je, že můžeme vysledovat vliv různé obuvi na způsob naší chůze!“

Už se potvrdilo, že po 60. narozeninách maximální rychlost kroků klesá o 15 až 20 % za 10 let a její běžná rychlost se sníží o 7 až 10 % za každou dekádu. Ostatně lidé po sedmdesátce si často stěžují, že zelená na přechodu je příliš krátce na to, aby stihli vozovku přejít.

Jedna rada je zřejmá už teď: chodit, chodit a zase chodit. „Pro zachování optimální fyzické zdatnosti a zdraví Světová zdravotnická organizace doporučuje ujít denně alespoň 10 000 kroků,“ upozorňuje Ján Cvečka. „Jenže běžný člověk se sedavým zaměstnáním zdolá sotva 3 500 kroků. Problém je především u dětí, kde je pravidelná fyzická aktivita pro jejich zdravý vývoj nevyhnutelná.“

Na podzim na procházky

Ačkoli neexistuje univerzální vzor „dobré“ a „špatné“ chůze platný pro všechny, obecné zásady známe. Důležité je správné držení těla: horní část pánve by měla být stlačena vzad, spodní část také, pokud stáhneme hýžďové a břišní svaly. Zmenšíme tak prohnutí v bedrech. Postoj je platný pro běžný pohyb, třeba doma, v kanceláři, na ulici. Neměl by ale být příliš strnulý a nepohodlný.

Specifický je pohyb v terénu, například při pěší turistice. Doporučuje se dělat menší kroky, neboť tolik nezatěžují kolena. A klouby, jak známo, dělají starosti značné části populace středního a vyššího věku. Při delší túře lehký předklon nevadí, naopak pomáhá plynulejšímu „pochodování“. Pokud to jde, je lepší našlapovat celou nohou. Oblíbený a prospěšný je nordic walking (viz rámeček Fenomén finské chůze). Vzhledem k tomu, že úzkostné stavy a depresi můžeme doslova rozchodit, podzimními procházkami přírodou bychom rozhodně neměli šetřit!

Jak probíhá test chůze

  • Každý účastník vyplní dotazník a pak podstoupí vyšetření (např. na přístroji In Body, s jehož pomocí se zjišťuje složení těla).
  • Typologie chůze se testuje pomocí zařízení InoVision: pro videozáznam techniky chůze se na tělo dobrovolníka připevní 23 reflexních bodů.
  • Dotyčný se „projde“ normálně a pak ve svižném tempu.
  • Sleduje se i úroveň rovnováhy pomocí testu na stabilometrické desce.
  • Celé vyšetření trvá asi 50 minut.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Květy 37/2013

Rozhovor s Taťánou Kuchařovou * Co nahradí chemoterapii? * Domov z aukce * Vychází 12. 9. 2013

Akční letáky