Už 100 let tuto šelmu pronásledují politické události. Její domovinou se za ruské revoluce prohnaly rudé i bílé gardy a vždy si našly čas na získání ceněných tygřích kožešin.

Pak sem dorazila transsibiřská magistrála a s ní další lovci. Po 2. světové válce následovalo pár desetiletí klidu, načež se rozpadl Sovětský svaz a s ním také ochrana přírody. Nastalo drancování srovnatelné s odlesňováním Amazonie.

Tygr ussurijský potřebuje k životu velké území zdravého lesa se spoustou kopytníků. Za potravou prochodí i trasu dlouhou 1 000 kilometrů. Jeho hlavní kořistí je jelen lesní; mimo areál jeho výskytu tito tygři nežijí.

Kromě toho se predátor zaměřuje na divoká prasata, méně často na sibiřského srnce a jelena siku. Když má hlad, spokojí se s menší kořistí – kamzíkem goralem nebo zajícem.

Samice s mláďaty potřebují dostatek jeleního masa, ale na výcvik v lovení potomkům nosí polomrtvé zajíce.

4x o tygru ussurijském

  1. Podle odhadů se ve volné přírodě vyskytují poslední čtyři stovky této kočkovité šelmy.
  2. Medvědi bývají jeho kořistí, ale někteří si troufnou huňáče zpovzdálí sledovat a přiživovat se pak na zbytcích jeho hodování.
  3. Lov mu občas zmaří straka modrá, která křikem varuje celý les. To jí však nebrání, aby občas také uzobávala z jeho „stolu“.
  4. Jeden z plánů na jeho záchranu počítá s přemístěním části populace do středoasijských bažin, zatím tam ale neexistuje dostatečně velké chráněné území.