Tonko Mardešič: Množme se, klidně ve zkumavce!

Zdroj:

V pracovně doc. MUDr. Tonka Mardešiče, CSc. (57), visí obraz složený z desítek fotografií miminek – portrétů úspěšné IVF (in vitro fertilizace), tzv. oplodnění ve zkumavce.

Dívá se na něj denně a říká, že když mu vděční rodiče přivedou ukázat vytouženého potomka nebo pošlou jeho snímek, cítí ze své práce největší uspokojení.

Kolik partnerských dvojic nemůže mít děti?

Udává se, že je to deset až patnáct procent párů ve fertilním věku, ale opravdu přesná data chybějí, protože je velmi obtížné je získat. Každý, kdo se touto problematikou zabývá, vám však řekne, že jejich počet narůstá.

Je pro to nějaké vysvětlení?

První důvod je, že ženy odkládají těhotenství do stále vyššího věku. Čím později se žena snaží přijít do jiného stavu, tím větší je riziko, že se jí to nepodaří – jak přirozenou cestou, tak ani metodami asistované reprodukce. Statistiky to dokládají naprosto jednoznačně.

A co snižující se plodnost mužů?

Hlavní indikace pro asistovanou reprodukci dnes nejsou problémy ženy, ale narušená fertilita muže. Více než polovina párů léčených v centrech asistované reprodukce je tam kvůli poruchám plodnosti muže.

V kolika letech je pro ženu podle vás gynekologů ideální otěhotnět a porodit dítě?

Biologicky je to optimální mezi dvaceti a pětadvaceti, ale chápu, že ze sociálního hlediska by narození dítě většině žen v tomto věku přineslo spoustu komplikací. Odsunout proto první těhotenství do třicítky není problém.

Pravda ovšem je, že plodnost ženy začíná klesat po pětadvacátém roce. Do pětatřiceti pomalu, ale potom se pokles výrazně zrychluje. Bohužel spousta žen mateřství odsouvá až za tuto hranici.

Jakou šanci mají ty, kterým se pak nepovede přijít do jiného stavu, že jim pomůžete metodami asistované reprodukce?

Jedno číslo vám neřeknu. Záleží na tom, jestli je to po přenosu jednoho, nebo více embryí, zda jsou to embrya čerstvá, či rozmražená z jednoho stimulovaného cyklu, v jaké věkové kategorii.

Nemůžete přece jen být o něco konkrétnější?

V Sanatoriu Pronatal jsme provedli studii, kde jsme tři roky sledovali pět set párů, které u nás zahájily léčbu v programu mimotělního oplodnění. Těm, které vydržely absolvovat tři cykly mimotělního oplodnění, tedy do letošního roku maximální počet hrazený ze všeobecného zdravotního pojištění, se podařilo počít a porodit zdravé dítě v pětaosmdesáti procentech.

Ano, IVF dnes tvoří součást daleko širšího terapeutického konceptu. Před onkologickou léčbou, kdy hrozí porucha plodnosti, se dnes ženám zamrazují vajíčka a mužům spermie. Mimotělní oplodnění se používá například také v souvislosti s genetickým vyšetřováním embryí ještě před přenosem do dělohy u párů, které mají nějakou dědičnou zátěž.

Dříve žena musela otěhotnět a teprve pak se sledovalo, jestli je to miminko zdravé. Když nebylo, musel se vyvolat potrat se všemi riziky, jež s sebou tento postup nese.

Nová legislativní úprava také stanovuje horní věkovou hranici ženy pro IVF, že?

Ta doposud nebyla neurčena. Hranici devětačtyřiceti let, kterou nově zákon stanovuje, stejně většina českých center asistované reprodukce respektovala.

Může v České republice pronajmout žena svou dělohu a porodit dítě jiné biologické matky?

U nás institut náhradní matky zákon nijak neupravuje. Existuje sice pracovní skupina při Ministerstvu zdravotnictví, která se tím zabývá, ale nějaké zákonné úpravy se rozhodně v brzké době nedočkáme.

To jste se mi ale z otázky poněkud vysmekl.

Tak jinak: v Česku platí, že žena, která dítě porodí, je podle zákona matkou. Genetičtí rodiče si „své“ dítě musejí po porodu adoptovat. Párům s jednoznačnou medicínskou indikací - typicky je to situace, kdy žena nemá dělohu, avšak má funkční vaječníky - nezbývá než toto riziko podstoupit. Kdyby totiž rodička po porodu prohlásila, že si dítě nechá, je prostě její.

Řada zemí institut náhradní matky zakazuje, ale například v USA je legální. Hlavní námitky jsou, že se „zázrak zrození“ tímto způsobe „zkomercializuje“. Hrozí, že některé ženy si těhotenstvím a rozením budou vydělávat.

I když například ve Velké Británii má být tato „služba“ bezplatná, genetičtí rodiče hradí náhradní matce náklady na stravování, ošacení a tak dále a tyto částky jsou nemalé. Panují obavy, že tak budou řešit mateřství bohaté, třeba na kariéru orientované ženy, jež „nemají na těhotenství čas“.

Přiznám se, že si nedovedu představit ženu, která se rozhodne pro mateřství, ale odmítne „obětovat“ devět měsíců svého života na těhotenství. Spíš znám ty zoufalé, co obrečí každou menstruaci, protože by si strašně přály „chodit s břichem“. Pomáháte nějak ve vašem centru i jejich duši? Vždyť neplodnost nezřídka způsobují také psychické bloky.

Není sporu o tom, že psychika se na infertilitě podílí. Dnes již existují metody umožňující nám měřit u pacientů úroveň stresu a studie ukazují, že všechny páry, které se léčí v centrech IVF, mají jeho zvýšenou hladinu. My jim říkáme, že čím méně budou na svůj problém myslet, tím lépe, ale samozřejmě víme, že to je jen velmi těžko proveditelné.

Nemáte v Pronatalu psychoterapeuta či psychologa, který by pomohl?

Nemáme, ale měli jsme. Byl tu jeden den v týdnu a každý, kdo měl zájem, se mohl objednat. Za tři měsíce to neudělal ani jeden pár. Je to pravděpodobně proto, že u nás se stále příliš nerozlišuje mezi psychiatrem a psychologem.

Většinový názor je: já přece nejsem blázen, se svými problémy se vyrovnám sám. Na druhé straně s psychologickou pomocí neplodným párům mám velmi dobré zkušenosti, ale myslím si, že to pomůže těm, kteří si o ni sami řeknou. A jim takovou konzultaci zařídíme.

Je nějaký pár, kterému nemůžete nijak pomoci, kdy všechny známé metody léčení neplodnosti nejsou k ničemu?

Pokud vezmeme v potaz i institut náhradní matky, což je, jak už jsem říkal, léčba do jisté míry kontroverzní, tak téměř neexistuje dvojice, jíž bychom nebyli schopni pomoci. Omezující jsou jisté legislativní podmínky.

Byť je Česká republika země s relativně liberálními zákony, stejně nemůžeme ze zákona použít dárcovství spermií u žen, které nemají partnera nebo jsou lesbické. Zákon totiž říká, že o léčbu darovanými spermiemi musejí požádat žena a muž. Další omezení, o němž jsme již také hovořili, je věkové, nově určenou hranicí 49 let.

Pokud tedy dobře rozumím, medicína téměř dokázala neplodnost vyléčit. Není to ale trochu řekněme neekologické? Vždycky přece byly neplodné páry, vyprávějí o tom pohádky – třeba O Otesánkovi – i dějiny královských rodů. Není nás na Zemi už teď zbytečně moc?

Na jednu stranu máte pravdu: obecný problém této planety je přelidnění. Na druhou stranu demografické předpovědi v nejhorší variantě počítají s tím, že v roce 2060 bude v České republice kolem šesti milionů obyvatel. Evropa stárne, vymírá a Česko není výjimka.

A pak jsou tu páry toužící po dítěti, po pokračování svého života, po tom, aby mohly splnit své biologické poslání. V některých specifických situacích se můžou dostávat do jistého konfliktu představy a práva jednotlivce s představami a pravidly společnosti.

To však není problematika „obyčejného“ mimotělního oplodnění, jež představuje nejúspěšnější léčbu poruch plodnosti, kterou kdy medicína měla k dispozici. Měli bychom snad odmítat léčbu, protože počet obyvatel Země roste příliš rychle?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky