Ke zkáze největšího parníku světa, který ztroskotal poté, co v noci z 14. na 15. dubna 1912 narazil na ledovec, prý nemuselo dojít!

Nejenže jeho velkolepou plavbu už od počátku provázely zvěsti o blížící se tragédii, ale po nehodě se přihlásilo 19 lidí, kteří na palubu nenastoupili právě kvůli svému prorockému snu.

Domnívali se, že dojde k něčemu děsivému. A opravdu. Loď narazila na kru a ta rozervala trup těsně nad dvojitým dnem v délce 90 metrů.

Spekulace, že by Titanic mohl vydržet, pokud by narazil do ledovce přímo, nebo kdyby se o led otřel trochu méně, jsou však už zbytečné. Život více než patnácti stům cestujícím nikdo nevrátí.

Věštecké sny se však netýkají jen katastrof. Mnoha lidem se zdají sny o neštěstí, které čeká jejich příbuzné a známé.

„Viděla jsem svou sestru Ivanu ležet na bílé posteli. Tvář měla v obvazech a nemohla se hýbat. Její oči bloudily za nemocniční okno, pod nímž jezdila strašně rychle auta,“ popisuje Marie Stašková sen, který se jí zdál před dvěma měsíci.

Hned ráno Ivaně volala, ať dnes nikam autem nejezdí, ale nedala si říct. „Ostatně, kdo by věřil snu, byť natolik živému…“ dodává. Sestra ji však poslechnout měla: tentýž den havarovala a následky jsou natolik vážné, že už asi nikdy nebude chodit.

Vědci tvrdí, že sny nemají žádný psychologický význam: náš mozek se jen jejich prostřednictvím snaží dát smysl nepřehlednému proudu myšlenek, jimž je vystaven během dne.

Někteří psychologové však namítají, že to, co se nám zdá, vypovídá o našich schopnostech, emocích, prožitcích i o tom, co naše vědomí nezaregistrovalo nebo co odmítá přijmout. A řada badatelů se domnívá, že nám sny posílají naše duše, individuální či kolektivní nevědomí nebo vyšší duchovní bytosti!

Může to zažít každý

Americký psycholog Robert Van de Castle na základě stovky studií, které zpracoval, vytvořil charakteristiku těchto záhadných úkazů, jež se nám dějí.

„Jsou obecně živější a barevnější, takže si je zapamatujeme. I nadále v nás totiž zůstávají detaily z nich. Často se také opakují několik dnů po sobě nebo se nám můžou zdát několikrát během jedné noci,“ upřesňuje Robert Van de Castle.

Prorocké sny podle něj navíc bývají doslovné, žádné náznaky či symboly. „Někdy vám tak přijde, že se díváte na videu na opakující se záznam něčeho, co se již stalo,“ dodává.

Snová jasnozřivost se podle tohoto odborníka nevztahuje jen na několik jedinců s mimořádnými vlastnostmi. Někdy ji může zažít každý. A nejednoho napadne: pokud se jedná o prorocký sen, dá se jeho výsledek změnit? „Ano, dá, jinak by k nim přece nedocházelo,“ míní Robert Van de Castle. „Jde jen o to sen správně pochopit.“

Jasnozřivý Alexandr Veliký

Dávné civilizace ve sny věřily, protože je považovaly za poselství od bohů. Řada vládců si proto držela na svém dvoře vykladače, kteří luštili, co se jejich pánům zdálo.

Alexandr Veliký (356-323 př. n. l.) byl prý jasnozřivý odmalička. Když mu bylo 24 let, obléhal fénické město Tyre, jež bylo považováno za nedobytnou pevnost. Sám si tehdy vítězstvím moc jistý nebyl, přestože později bylo považováno za jedno z rozhodujících.

Ve spánku noc před dobytím místa jasně viděl tančícího satyra. Jeho vykladač to vysvětlil jednoznačně: „Výraz satyros lze rozložit na SA TYROS, což znamená Tyros je tvé.“