Nikdo z rozbolavělých čekajících nevěděl co paní říct. Mlčeli jsme a z ordinace kvílela vrtačka i pacienti.
„Jak velký je to vlastně peníz ta tisícovka?“ ptal jsem se pak sám sebe, když jsem s oteklou čelistí chmurně kráčel po chodníku. „V bohaté Praze váží dost málo, na severní Moravě je to ale pěkná sumička.
V řadě měst si na ni cení pokutu za černou jízdu autobusem, v mnoha městečkách vás ale za ni bude taxikář vozit celý den a ještě zpívat Ó sole mio. Co kdybych se pár lidí přeptal, jak dlouho oni dokážou žít za tisícovku?“
Vystačím s ní 15 dnů
Jsou jedinci, kteří říkají, že peníze jsou jim k ničemu. V životě jsem ale poznal jen dva exempláře, pro něž to byla čistá pravda: staré bratry Zlámalovy z jedné obce na Hodonínsku. Celý život dělali dobré víno a k stáru už nebylo věci, kterou by za ně neměnili. Zeleninu, maso, opravy oblečení, benzin do traktůrku – víc nepotřebovali, ani po doktorech nechodili.
„Odbourávám zbytečné výdaje při drobných nákupech – beru si třeba do obchodu jen určitou částku přesně na ty položky, které chci koupit.
Neplatím kartou, s ní to totiž „bolí“ mnohem méně a člověku se utrácí snadněji,“ vysvětluje a dodává: „Díky nákupům oblečení v bazárcích a dědění po známých ušetřím výdaje za nové oblečení pro děti, které je jinak velmi drahé.“