Tip na výlet do Brna: Nostalgické ohlédnutí

Brno: Nostalgické ohlédnutí
Brno: Nostalgické ohlédnutí
Zdroj: Jan Lipšanský

S Honzíkem jezdíme do Brna často, za mými rodiči. Provést ho městem mi však stále více způsobuje záchvaty deprese. Kouzelná místa 80. let jsou zastavěna horami železa, skla a betonu.

(Nejen) Brňáci, čtěte (a bděte!)

Například na samém úpatí Kapucínského náměstí bývala Černohorská pivnice – goticky klenuté stropy, skoro středověká atmosféra. Dnes? Pravoúhlé a moderně bíle zářící stěny McDonaldu.

Kousek od Zelného rynku a od Špalíčku stávaly historické domy s gotickými a románskými sklepy. Dnes je zde moderní multiprodejní centrum.

Naproti autobusovému nádraží u Grand hotelu bývaly vidět starobylé brněnské hradby. Dnes zde stojí prosklené kanceláře Dopravního podniku.

A tak by se dalo pokračovat – na Náměstí svobody nový Dům nábytku, hodiny připomínající falus, Dům pánů z Lipé s proskleným interiérem a jezdícími schody, z něhož zůstala jen fasáda, zbourané domy na Kolišti, rušení zahrádkářských kolonií na Kraví hoře, Vaňkovka, zimní a fotbalový stadion za Lužánkami v rozkladu...

  • A do toho neustálé snahy politiků ODS a ČSSD přesunout nádraží na jih a udělat tam velkou komerční zónu, protože si tam podle všeho levně koupili pozemky a doufají v jejich zužitkování za každou cenu.

Masarykova třída v Brně vydržela vše. Díky za to. 

Přesto se dá pár míst v Brně ještě navštívit. Když vyjdete z historicky vzácné budovy vlakového nádraží, minete pár podivných lidí (žebráci, tuláci, bezdomovci, pasáci, dealeři a cikáni – sami se tak nazývají), před sebou uvidíte vyhořelé rádoby obchodní monstrum, ale dejte se doleva k Masarykově třídě.

  • Mimochodem, té se říkalo Masarykova vždycky, i když se zde skvěla cedulka s nápisem Třída vítězství. Obdobně Kounicova byla vždy Kounicova, a ne Leninova. Maximálně se jí řeklo Leninka.

Na rohu je slavný bufet Padowetz. Nyní je opravený a nový, před tím tam ještě bývalo vynikající fast foodové občerstvení australského Chicken Treat, ale v 80. letech to bylo něco podobného jako v Praze bufet Zlatá koruna.

Doleva se dostanete do zahrad pod Petrovem, rovně do historických částí města. Jen pár kroků je Kapucínské náměstí s hrobkami kapucínů dole v kryptě kostela – jsou volně přístupné. Stejnou cestou dále dojdete na Zelňák, tradiční zelný trh na náměstí, který svému účelu slouží více jak 200 let, a najdete zde i starobylou kašnu, v níž před pár lety při opravě našli časovou schránku.

Úzkou uličkou se dostanete ke Staré radnici s ohnutou věžičkou nad vstupním portálem, s drakem a kolem ve vstupním tunelu (vše se váže k brněnským pověstem). Od Staré radnice je kousek k Nové, ale připravte se na kulturní šok – budete muset projít kolem onoho moderního hyperobchodního multicentra.

Když od bufetu Padowetz půjdete rovně Masarykovou, minete kostel sv. Maří Magdalény, kam se musí do strmých schodů, a dále kolem obchodů dojdete na Náměstí svobody. Zde se střídá novodobá i starobylá architektura, a to nejen u domů, ale i pokud jde o kašnu, hodiny ve tvaru falusu a morový sloup.

Přímo před vámi je kostel sv. Jakuba a když přijdete blíž a vzhlédnete k věžičce, tedy pod ni, kde sídlí holubi, uvidíte sošku chlapečka, který vystrkuje nahou prdelku na Petrov.

  • Prý se takto architekt kostela pomstil konkurenci na Petrově, která tvrdila, že bude mít hotovo dřív. Evidentně neměla.

Z Náměstí svobody se dejte doprava a dojdete k dávné bráně, Měnínské, která střežila vchod do města. Dochovaly se i zbytky hradeb, ale na ty se musíte zajít podívat do dominikánského kláštera kousíček odtud v ulici příznačně nazvané Dominikánská.

Pod ochranou Špilberku

Dalších věcí k prohlídce je mnoho včetně divadel, muzeí a samozřejmě výstaviště, ale v podstatě zbývají ještě čtyři brněnské dominanty. Jednou je protestantský Červený kostel ze speciálního druhu cihel, druhou pak hned před ním na kopci se rozkládající Špilberk, hrad, známý ale spíše jako vězení pro mnohé slavné loupežníky, přes ulici pak vyjdete nahoru ke gotickému chrámu na Petrově a když se pustíte ulicí Pekařskou dolů, pěšky tak pět minut, kolem nemocnice u sv. Anny, dojdete k areálu impozantního Augustiniánského kláštera, kde jistý mnich jménem Gregor Mendel stavěl – aniž by to tušil – základy genetiky.

Pokud vás zde udeří do nosu podivný pach, vězte, že za klášterem se nachází pivovar Starobrno.

Franta Kocourek a Bolek Polívka

Ale stejně se nemůžu ubránit dojmu, že Brnu chybí ta rozvernost 80. let, kdy herci Divadla Na provázku, zvláště Franta Kocourek a Bolek Polívka, vymýšleli jednu ptákovinu za druhou a snažili se zviditelnit i místní podivné postavičky, o jakých psával třeba pan Hrabal.

  • Nezapomenutelným je nedostudovaný doktor a pijan Rudy Kovanda, z něhož se málem stal Zlatý slavík v anketě Mladého světa. Městem procházel Doktor Špína, který spával v keřích na Moravském náměstí a v bufetech shraboval nedojedená jídla do konviček.

Brno tehdy vládlo i hudební scéně – Bob Frídl, Martha a Tena Elefteriadu, sourozenci Ulrychovi, Junior Speakers, Progres 2, Kern a samozřejmě mnozí další se objevovali v populárních rozhlasových a televizních pořadech.

A tak s Honzíkem projdeme památky, já každou chvíli pronesu zaklínadlo: „A tady býval / bývalo...“ nebo „Tady kdysi hráli / zpívali...“ a je mi nějak smutno. Z Brna se vytratil jeho určitý duch a atmosféra, ono genius loci.

Kam zmizela brněnská plotna? Kam pomaličku mizí celý štatl? Co si o tom myslíte vy?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky